Čs. výukový obraz rakouského těžkého kulometu Schwarzlose vz. 7/12

Získání potřebné výzbroje při výstavbě čs. armády patřilo mezi prioritní úkoly, s nimiž se MNO v prvních letech existence samostatného státu muselo potýkat. Potřebný zbrojní materiál se po skončení války na území republiky v dostatečném množství nenacházel, takže nezbývalo, než jej získat nákupy v zahraničí.

Po 28. říjnu 1918 se do evidence zbrojního odboru dostalo 405 těžkých kulometů Schwarzlose a 321 kusů, evidovaných jakožto lehké kulomety, což nebylo nic jiného než tytéž těžké kulomety opatřené lehkou trojnožkou namísto standardního podstavce M. 7. Na území Slovenska zajistila armáda pouze 17 těžkých a 15 lehkých kulometů.

Teprve podepsání versailleské smlouvy 28. června 1919 jasně definovalo právní postavení Československa vůči Německu a Rakousku včetně vytyčení hranic, ale také otevřelo možnosti nákupů zbrojního materiálu z obou zemí, do té doby blokované dohodovými mocnostmi. V průběhu let 1919–1920 získalo tak MNO nákupy z Rakouska a z Itálie celkem 4773 kulometů M. 7/12 a 600 původně leteckých verzí, označovaných jako vzor 16 A. Výnosy MNO z 25. a 29. října 1919 o přezbrojení čs. armády rakouským materiálem, tedy puškami Mannlicher a kulomety Schwarzlose, tak jen pragmaticky reflektovaly výsledek tehdejších možností.

Těžký, vodou chlazený kulomet Schwarzlose fungoval na principu zpožděného otevírání závěru, uzavřeného soustavou pák. K zajištění spolehlivé funkce při otevírání závěru a vytahování nábojnic byl mechanismus doplněn automatickým vstřikováním oleje. V přední části víka pouzdra závěru se nacházela nádoba na olej, uzavřená shora kruhovým víčkem. Hlaveň obepínal válcový chladič, plněný třemi litry vody. Přepouštěcí ventil v přední části chladiče sloužil k vypouštění páry v případě dlouhotrvající střelby, při níž se dostával obsah chladiče do varu. Kouřové zplodiny při střelbě umocňovalo spalování oleje, vstřikovaného do prostoru před nábojovou komorou. V tomto směru nebyl kulomet Schwarzlose příliš vhodný pro intenzívní střelbu v uzavřených prostorech bez fungujícího odsávání či přirozené cirkulace vzduchu. Při střelbě držel střelec zbraň za rukojeti, mezi nimiž se nacházelo tlačítko spouště, blokované na levé straně pojistkou. Pro zahájení střelby bylo nutné palcem ruky odtlačit pojistku a poté palci obou rukou stlačit spoušť.

K zásobování zbraně sloužil tkaný textilní pás, plněný 250 náboji ráže 8 mm Mannlicher M. 93. Podávací zařízení zbraně tvořila cívka, uložená ve spodní části na pravé straně pouzdra závěru. Náboje vytahoval z pásu spodní ozub závorníku ve fázi, kdy se závěr pohyboval vzad. Teoretická kadence činila 520 ran za minutu (u původního M. 7 pouze 400 r/min.), avšak její výši ovlivňovala řada faktorů: zcela nové či vodou nasáklé nebo zmrzlé nábojové pásy zvyšovaly pasivní odpory při vytahování nábojů z pásu, čímž rychlost střelby klesala. Proto bylo nutné věnovat stavu pásů patřičnou pozornost.

Hmotnost samotné zbraně bez naplněného chladiče a olejové nádrže obnášela 17,2 kg, s olejem a vodou pak 22,7 kg. Třínohý podstavec, umožňující nastavení do palebných výšek 250, 450 a 600 mm, měl hmotnost 18,5 kg. Když připočteme hmotnost štítu 20 kg (Schutzschild M. 7/9), v čs. výzbroji ale nezavedeného, pak celý kulomet v palebném postavení představoval při přesunu transport 61,2 kg, ovšem bez nábojů.

Čs. armáda z hlediska výukových pomůcek navázala v řadě případů na praxi někdejší rakousko-uherské armády. K osvětlení funkce a terminologie součástí kulometu vz. 7/12 používala výukové obrazy, ať již znázorňující kulomet v řezu, nebo rozložený na jednotlivé konstrukční celky. Kromě technické stránky samotné zbraně umožňují výukové obrazy z 20. let minulého století seznámení s podobou tehdejší, zdaleka ne ještě ustálené terminologie.

Obraz znázorňuje kulomet vz. 7/12 v řezu, v horní části se závěrem v přední, vypuštěné poloze a dolní, na němž je znázorněna zbraň v napnutém stavu, avšak bez vloženého nábojového pásu. Některé z vytištěných popisek součástí jsou doplněny či upraveny tužkou, což názorně ilustruje neustálenost tehdejší terminologie.

Výukový obraz, pocházející z inventáře Čs. vojenské instrukční školy v Milovicích, získalo muzeum ze starých sbírkových fondů.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Šířka: 952 mm
• Výška: 631 mm