Deklarace tří mocností

Teheránská konference, jedna z nejzásadnějších událostí druhé světové války, probíhala od 28. listopadu do 1. prosince 1943 jako historické setkání vedoucích představitelů tří hlavních spojeneckých mocností, tedy Sovětského svazu, Spojených států a Velké Británie. Vedle konkrétních válečných plánů, jako bylo stvrzení otevření druhé fronty západními spojenci na jaře 1944, z ní vzešly i kontury poválečného uspořádání Evropy i světa. Dne 1. prosince byla na konferenci podepsána deklarace, která v českém překladu vyšla i v čs. exilovém periodiku Československé listy. Churchill, Roosevelt a Stalin potvrdili v deklaraci svůj závazek pokračovat v boji až do úplného vítězství nad nacistickým Německem a neurčitě se zde také zavázali k poválečné mírové spolupráci zemí a jejich demokratických národů, které chtějí „odstranit tyranii, otroctví, útlak a nesnášenlivost“. Vyjadřovalo se zde přesvědčení, že národy světa „budou žít svobodně, aniž by byly ohrožovány tyranií, a v souladu se svými různými snahami a svým svědomím“. Tím bylo rozuměno mnohé, například vytvoření Organizace spojených národů. To zásadní, jaká bude realita budoucího uspořádání světa, však v deklaraci řečeno nebylo. V Teheránu ale již bylo započato s dělením poválečných sfér vlivu, které vyvrcholilo na jaltské a postupimské konferenci v roce 1945. Jak víme, většina z výše uvedených obecných závazků o poválečném uspořádání vzala za své.

Zmíněné Československé listy vycházely v Moskvě s podtitulem: „Časopis československých občanů v SSSR“. Londýnský Čechoslovák referoval o redakci listů jako o „poslancích a politických pracovnících dělnických stran a inteligence“. Reálně se v drtivé většině jednalo o členy Komunistické strany Československa. Redakční radu tvořili Václav Kopecký, Jan Šverma, Zdeněk Nejedlý a také představitelé KSČ ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, mezi nimi i Sirena Borkaňuková, která později pomáhala organizovat anexi Podkarpatské Rusi Sovětským svazem. Jediným nekomunistou v redakci byl sociální demokrat Vilém Bernard, který byl tehdy blízkým spolupracovníkem čs. vyslance v SSSR Zdeňka Fierlingera (po válce však vystupoval proti jeho tendencím více vázat sociální demokracii na komunisty). Charakter periodika byl tak předem daný, na druhou stranu k Sovětskému svazu a komunistům se v rámci zachování „jednotné fronty proti fašismu“ stavělo nekriticky prakticky každé exilové periodikum.

Listy vycházely od léta 1943, v prvních měsících ještě dosti nepravidelně. Teheránská konference dostala prostor až na páté straně a hlavní pozornost byla věnována zprávě o cestě Edvarda Beneše do Moskvy a podepsání dohody o československo-sovětské spolupráci, což proběhlo ještě před vydáním prvního prosincového čísla.

Citace:

Deklarace tří mocností. Československé listy: časopis československých občanů v SSSR. Moskva: [s.n.], 21.12.1943, 1(9), s. 5. ISSN 2712-8725. Dostupné také z Digitální studovny Ministerstva obrany