Skotský dirk je dlouhá jedno- či dvousečná dýka, která se z původně všestranného nástroje pro domácnost, lov a boj stala vedle kiltu nejtypičtějším symbolem horalů ze Skotské vysočiny (Highland). Vyvinul se ze středověké tzv. ledvinové dýky a starších keltských nožů a svůj nezaměnitelný tvar získal zejména v průběhu 16. a 17. století. V boji byl držen spolu s malým kulatým štítem v levé ruce a doplňoval akce dlouhého meče Claymore.
Po porážce Jakobitského povstání v bitvě u Cullodenu v dubnu 1746 přijala britská vláda v témže roce zákon o oblékání (Dress Act), jehož cílem bylo co nejvíce potlačit skotskou svébytnost a kulturu. Bylo zakázáno nošení tradičních oděvů a zbraní, což ale v případě dirku ještě více posílilo jeho auru jako symbolu vzpoury a klanové příslušnosti. V roce 1782 byl zákon zrušen a již na konci 18. století přijali dirk jako poboční zbraň důstojníci, bubeníci a dudáci skotských pluků z oblasti vysočiny.
Civilní dýky se v průběhu 19. století zbavily své čistě bojové funkce a staly se bohatě zdobenou ceremoniální součástí skotského slavnostního oděvu. Původní válcovité rukojeti ze dřeva byly nově vyřezávány do podoby skotské národní květiny – bodláku, stříbrné kování jílce i pochvy nesly velmi bohatou reliéfní výzdobu. Na vnější straně pochev se začaly objevovat přihrádky pro uložení vidličky a menšího nože.