V roce 1963 byla zahájena v Československém armádním filmu výroba dvou významných historických dokumentárních filmů. Středometrážní „Čas křídel“ režiséra Pavla Mertla byl dokončen v roce 1966 a celovečerní „Devět kapitol ze starého dějepisu“ Pavla Háši o tři roky později. Vzniku obou dokumentů předcházelo dlouhé období shromažďování historických, mnohdy dosud neznámých záběrů z našich i zahraničních archivů a následná precizní práce při jejich zpracování. Předností obou filmů je kvalitní scénář nezatížený ideologickým balastem a na vysoké úrovni je i střih, hudba a komentáře.
„Čas křídel“ na téměř hodinové ploše ukazuje na základě bohatého archivního materiálu vývoj letectví od balónů a prvních pionýrských pokusů z přelomu 19. a 20. století až po proudové letouny. Tvůrcům však nešlo pouze o zachycení technického vývoje, ale na pozadí lidské touhy létat sledují spíše sociální a politický rozměr dějin letectví. To, že dokument vznikl v době uvolnění se projevilo například i tím, že bez ideologického zabarvení popisuje význam letectva v předválečném Československu či nehodnotí rozdílně, na základě politických hledisek československé letce bojující na východní a západní frontě. Svými hlasy filmem provází Vlastimil Brodský a Otomar Krejča v úloze komentátorů-vypravěčů, kteří děje na plátně nejen popisují, ale též glosují a doplňují širšími úvahami. Ozvučení původně němých archivních záběrů je dílem známého barrandovského „ruchaře“ Bohumíra Brunclíka.