Představovaná filmová miniatura patří k posledním snímkům, které v armádním filmovém studiu natočil režisér, scénárista a kameraman Jiří Ployhar (1927–2009). Náleží do kategorie filmů určených potřebám Vládního výboru pro cestovní ruch (VVCR) (1963–1969), později Českého výboru pro cestovní ruch (ČVCR). Kapacity studia umožňovaly výrobu i pro jiné subjekty než Ministerstvo národní obrany. Filmy natáčené pro VVCR (ČVCR) měly především prezentovat přírodní krásy a památky naší vlasti v zahraničí. Jejich cílem byla popularizace Československa a rozvoj turismu.
Ve filmu jsou Velké Losiny ukázány jako lázeňské místo známé svými sirnými koupelemi a proslavené od roku 1596 až dodnes fungující papírnou na výrobu ručního papíru. To vše je spjato se šlechtickým rodem Žerotínů, majitelů panství. Jan mladší ze Žerotína (1539–1608) vybudoval v 16. století renesanční losinský zámek proslulý dochovanými stylovými interiéry a bohatými sbírkami, jako je například sbírka velkých gobelínů ze 17. století. Se zámkem je spojena i temná historie kraje, neboť zde byly koncem 17. století vyslýchány a souzeny osoby nařčené z čarodějnictví. Losinské inkviziční komisi předsedal od léta 1678 nechvalně známý Jindřich František Boblig z Edelstadtu (1612–1698). V čarodějnických procesech bylo odsouzeno a skončilo na hranici padesát sedm lidí včetně šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera (1622–1685).
Záměrem režiséra však nebylo sdělit divákům pouze holá historická fakta a data, nýbrž filmovými prostředky vytvořit sugestivní kompozici vystihující atmosféru místa a doby. Tím byly právě dokumenty Jiřího Ployhara výjimečné. Po jeho odchodu z Československého armádního filmu výroba propagačních snímků pro ČVCR sice dále pokračovala, ale původní umělecké úrovně již nedosahovala. Titul „Ďábelské žně ve Velkých Losinách“ byl vyroben ve francouzské, anglické, německé, ruské, italské a španělské jazykové verzi.
Kopie filmu byla do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.