Maginotovou linií je nazýván systém opevnění budovaný Francií v letech 1929‒1940 podél hranic s Belgií, Lucemburskem, Německem, Švýcarskem a Itálií o celkové délce přes 700 kilometrů, jehož jádro tvořily tvrze a pevnosti podél německé a italské hranice. Pevnostní linie byla pojmenována po francouzském ministru války André Maginotovi (1877‒1932).
Podle původních plánů mělo vzniknout postupně 45 velkých a 97 menších pevností. Vedle toho také 357 staveb rozličného určení. Do roku 1940 bylo dokončeno přes 100 dělostřeleckých tvrzí. Tento ve své době největší a nejmodernější systém se stal vzorem i pro československé pohraniční opevnění.
Dobový francouzský zvukový filmový žurnál je opatřen českým úvodním titulkem a česky namluveným komentářem, přičemž originální ruchy jsou ponechány. Ukazuje divákům technické vybavení a činnost vojska v podzemní pevnosti. Zachycena je přeprava vojáků tunely na elektrických vlacích, velitelské stanoviště, telefonní ústředna a elektrocentrály, zajišťující pohon zařízení jako jsou muniční výtahy, motory pro pohyb dělostřeleckých věží, plně elektrifikované kuchyně atd. Nafilmován je i výdej stravy a zábava vojáků ve volném čase. Snímek je zakončen scénou bojového poplachu, zaujímáním pozic na stanovištích a pozorovatelnách, dopravou munice do věží a střelbou z děl.
Filmová kopie je z technického hlediska velmi kvalitní po obrazové stránce, ale v důsledku výrobní vady zvukové stopy je komentář místy hůře srozumitelný.