Film „Krumlovské proměny“

Režisér, scénárista a kameraman Jiří Ployhar (1927–2009) natočil ve Studiu ČAF v roce 1967 další ze série dokumentárních filmů pro Vládní výbor pro cestovní ruch (1963–1969) prezentujících přírodní krásy a památky naší vlasti. Krátkometrážní snímek pojal způsobem sobě vlastním jako poetický dokument o městě, kde se tragické příběhy minulosti prolínají s divadelní tradicí. Komentář v uměleckém přednesu Eduarda Cupáka a hudba barokních mistrů pak dotváří celkovou atmosféru evokující genia loci Českého Krumlova.

První část filmu je věnována osudům tří žen spjatých s touto tradiční rožmberskou državou. Perchta z Rožmberka (1430‒1476), kterou její otec Oldřich II. z Rožmberka, řečený „Kulhavý ďábel“ provdal proti její vůli za Jana z Lichtensteina, se po své smrti začala zjevovat jako „Bílá paní“ nejen na Krumlovském zámku, ale i na dalších místech spojených s rodem Rožmberků.

V únoru 1608 byla na krumlovském zámku bestiálně zavražděna svým milencem Markéta Pichlová, dcera krumlovského lazebníka Šimona Pichla a milenka Dona Julia Caesara              d´Austria (1584‒1609), prvorozeného levobočka císaře Rudolfa II. a Kateřiny Stradové, který byl na Krumlově izolován pro těžkou duševní nemoc a zjevné sadistické sklony. Po této události byl Don Julius na příkaz císaře doživotně uvězněn a zemřel za nejasných okolností o rok později ve svých pětadvaceti letech. Třetí tragickou postavou, která je spojena s Krumlovem je kněžna Pavlína Karolína Schwarzenberková z rodu Arenbergů (1774‒1810), vzdělaná a osvícená šlechtična se zájmem o divadlo a umění, amatérská herečka a nadaná malířka. Svých devět dětí se snažila vychovávat dle zásad J. J. Rosseaua a již v roce 1803 je nechala očkovat proti pravým neštovicím. 1. července 1810 se v Paříži zúčastnila plesu na počest sňatku Napoleona Bonaparta s arcivévodkyní Marií Luisou. V dřevěném sále, kde se ples konal vypukl požár. Pavlína se v hořící budově snažila najít své dvě dcery a spolu s dalšími obětmi neštěstí zahynula pod zříceným stropem.

Druhá část filmu je věnována významným krumlovským památkám, mezi nimiž dominuje unikátní Zámecké barokní divadlo ze 60. let 18. století zachované dodnes včetně veškerého vnitřního vybavení. V původní barokní budově se dochovalo v nezměněné podobě orchestřiště, jeviště, divadelní technika, dekorace a rekvizity, ale i soubor více než pěti set originálních divadelních kostýmů. Rokokový Maškarní sál uchvacuje iluzivními malbami vytvořenými roku 1748 vídeňským malířem Josefem Ledererem. Zpodobňují aristokratickou společnost v maškarním reji spolu s postavami komedie dell arte. Za pozornost též stojí letohrádek Bellaria, Plášťový most nebo Medvědí příkop. Historie chovu medvědů v Českém Krumlově sahá do první poloviny 16. století a je spojena s rodem Rožmberků, kteří užívali medvědy jako erbovní zvířata ve svém znaku v návaznosti na genealogickou rodovou vazbu na italský rod Orsini. Krumlovská divadelní tradice přetrvala dodnes, jak dokazuje i proslulé otáčivé hlediště u letohrádku Bellaria.

Titul byl vyroben v české, anglické, ruské, francouzské a německé jazykové verzi.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

Kopie filmu byla do sbírky VHÚ Praha získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.

Výrobce: Studio ČAF, 1967

• Tvůrci:
• Scénář, režie kamera: Jiří Ployhar;
• spolupracovali: M. Lion, J. Lukešová, Z. Bartoš, J. Šust, K. Cajthaml;
• Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, II. kombinovaná kopie, barevná, česká verze, 266 m (10 minut)