V letech 1951–1958 působil v Československém armádním filmu (ČAF) významný filmový režisér František Vláčil. V tomto období zde natočil několik dokumentárních a instrukčních filmů a také jeden krátký hraný film (Skleněná oblaka). Nejdelším snímkem, který Vláčil v ČAF režíroval, je instrukční film určený k výcviku stíhacích pilotů „Létání bez vidu podle systému OSP“.
Na počátku padesátých let se spolu s letouny MiG-15 dostal do našeho letectva sovětský radionavigační systém pro přistání bez vidu OSP-48. Systém umožňoval relativně bezpečné přiblížení na přistání za snížené viditelnosti a sestával ze zařízení instalovaných v letounu a na pozemních stanovištích.
Instrukční film měl pilotům názorně představit jak celý systém OSP-48 funguje a z čeho se skládá. K tomu režisér využil přednášku lektora v učebně a animaci s využitím trojrozměrného modelu letiště a okolního terénu, na němž je znázorněn pohyb letounu po okruhu i způsob jeho navedení na přistání.
František Vláčil do úvodu filmu zakomponoval dramatickou hranou scénu, ve které ukázal rizika starého způsobu navádění letadel na přistání. Pilot vrtulového stíhacího letounu S-199 není schopen v nepříznivém počasí přistát a jeho opakované pokusy končí havárií. Vyjíždí skupina záchranných a vyprošťovacích vozidel, obraz se vzdaluje a nakonec vidíme, že celý tento úvod byl jen filmovou projekcí, kterou v učebně promítá lektor svým posluchačům. Vláčil tu využil efektu filmu ve filmu.
Výrobce: Československý armádní film, 1953
Tvůrci: scénář a režie: mjr. František Vláčil;
námět: mjr. Josef Jurášek;
kamera: kpt. Josef Illík;
střih: Vlasta Plotěná;
zvuk: npor. Karel Cajthaml a Stanislav Cajthaml;
vedoucí výroby: mjr. Ing. Antonín Holan;
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, I. kombinovaná kopie, barevná, 1415 metrů (49 minut)