Film „Odkaz odsouzených“

Vojenský nápravný útvar v Sabinově na východním Slovensku (VÚ 5934) patřil mezi vojáky základní služby k nejobávanějším útvarům ČSLA. Kromě vojáků, kteří zde sloužili jako personál, byli do jeho prostor posíláni k výkonu trestu vojáci odsouzení vojenskými soudy za méně závažné trestné činy spáchané během základní vojenské služby. Zkazky šířící se mezi vojáky o poměrech v sabinovském útvaru a zájem o sociální tématiku zavdaly příčinu režisérovi Viliamu Poltikovičovi, aby si vybral Sabinov jako téma pro dokumentární film nazvaný „Odkaz odsouzených“. Film začal vznikat krátce po listopadu 1989, kdy sabinovský útvar už namísto někdejších komunistických hesel zdobily citáty z projevů Václava Havla (např. „Naším největším nepřítelem jsou dnes naše vlastní špatné vlastnosti“ z novoročního projevu prezidenta republiky z roku 1990) a v armádě se naplno začalo hovořit o dříve tabuizovaných tématech.

Filmem Poltikovič nepřímo tematicky i formou navazoval na svůj předchozí dokumentární film „Samostatná rota“ z roku 1988, v němž se zabýval negramotnými vojáky zařazenými do samostatné roty ve vojenském útvaru v Humenném. Kromě toho, že sociálně problematičtí vojáci vystupují také v „Odkazu odsouzených“, má film i podobnou režijní strukturu. Představuje sabinovský útvar hlavně prostřednictvím rozhovorů s odsouzenými vojáky, v nichž trestanci s odstupem reflektují svůj případ a vypovídají o podmínkách výkonu trestu. Přestože většinou dochází k závěru, že díky soudržnosti mezi vězněnými je výkon trestu snesitelný, dobu strávenou v sabinovském útvaru berou všichni oslovení jako zkušenost, kterou by nechtěli opakovat.

Výrobce: Československý armádní film, 1990

Tvůrci: kamera František Chmela, dramaturgie Ivan Šářec, scénář a režie Viliam Poltikovič

Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 605 metrů (20 minut)

Kopie filmu byla do sbírek VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.