V šedesátých letech 20. století vznikla v armádním filmovém studiu řada dokumentárních filmů, které se snaží – na rozdíl od padesátých let – zaznamenat skutečnost autenticky a bez příkras. Je patrný odklon od jednoduché popisnosti a cílem filmových tvůrců se stává filmový dokument zachycující především náladu a atmosféru děje a místa. Zásadní vliv na vznik takových snímků měly nejen společenské a politické změny, ale také nové technické možnosti zvukového záznamu pořizovaného přímo v terénu (synchronní zvuk pořizovaný magnetofony Nagra).
Film „Sedmnáct hodin“ natočil režisér Milan Růžička v roce 1964 a je příkladem nového přístupu k uměleckému dokumentu s využitím autentického zvuku. Zachycuje jeden aktivní pracovní den (17 hodin) velitele tankové jednotky ve vojenském prostoru na zimním cvičení. Děj se odvíjí od činností všedních, každodenních až po ty mimořádné. Velitele sledujeme při rozdílení úkolů, údržbě tanků, vyprošťování uvízlého tanku i při řešení kázeňského přestupku vojáka, který se večer opil.
V závěrečném titulku je uveden rozšířený název „Sedmnáct hodin kapitána Dvořáka a jeho tankistů“. Kapitán Dvořák je ve filmu prezentován jako lidský velitel chápající problémy vojáků, ale na druhou stranu také jako člověk vyžadující důsledné plnění zadaných úkolů.
Výrobce: Československý armádní film, 1964;
Tvůrci:
námět, scénář a režie: Milan Růžička;
kamera: Jaromír Šofr;
hudba: Jiří Šust;
zvuk: Karel Cajthaml;
střih: Jiří Sobotka;
vedoucí výroby: Miloslav Jílovec
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, II. kombinovaná kopie, černobílá, 496 metrů (18 minut)