Film „Ženijní technika při budování obrany“

Reportážní snímek vznikl v roce 1957 při vojenském cvičení, jehož námětem bylo vybudování pásma obrany střelecké divize v operační hloubce. Včasné a účinné vybudování pásma obrany předpokládá maximální nasazení ženijní techniky a předem připravených prvků obranných objektů.

V rajonech a úsecích střeleckých jednotek a útvarů se zákopová síť hloubí pomocí zákopových pluhů a hlubidel. Pluhy o výkonu 10 až 15 km za směnu vytvářejí zákop 60 cm hluboký a zároveň nahrnují přední a zadní násyp v potřebné vzdálenosti od hrany zákopu. Zákopová korečková hlubidla dokážou vytvořit zákop až do hloubky 1,5 m při výkonu 1 až 1,5 km za směnu. Účinným prostředkem k rozpojování zeminy v těžkých půdách jsou kompresory s vrtacími soupravami.

K budování obrany je zapotřebí i velkého množství dřeva. Proto ženijní jednotky zřizují tzv. dřevařské závody, které se skládají z těžebních prostorů a ze stavebního dvora, kde se vytěžená kulatina zpracovává. Hlavním vybavením stavebního dvora jsou strojové pily tvořící ve spojení s polní drážkou výrobní linku schopnou připravit za směnu 2 větší nebo 5 menších obranných objektů a vyrobit až 50 kubických metrů různě opracovaného dřeva. Předem připravené objekty se osazují do systému obrany a ihned zahrnují zeminou a maskují. Současně se budují klamná palebná postavení s maketami zbraní.

K zabezpečení hluboké protitankové obrany se používají zátarasy, jako jsou např. železobetonové jehlany a za pomoci ženijních strojů se budují protitankové srázy, stěny a příkopy. Rychle se účinné zátarasy vytvářejí také ničením komunikací a mostů pomocí trhavin. K přehrazování tankových směrů pokládáním minových polí se používá minových zatarasovačů. Na jednom zatarasovači je uloženo 250 až 300 protitankových min. Rychlost kladení je asi 5 až 8 km za hodinu. Miny lze také klást z vrtulníku, především v místech, kam nemohou včas dojet jiné zatarasovací prostředky.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

Výrobce: Československé armádní filmové studio, 1957

Tvůrci: režie Miroslav Dufek;

kamera: Jan Jiráček, Ivan Koudelka, Vladimír Pěkný;

střih: Vlasta Plotěná;

zvuk: Karel Cajthaml;

hudba: Jiří Šust;

výroba: Květoslav Radimský, Jaroslav Vanžura;

odborní poradci: pplk. František Švantner, inž. pplk. Jindřich Doubek;

Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, II. kombinovaná kopie, černobílá, česká verze, 545 metrů (19 minut)

Kopie filmu byla do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.