Francouzská pěchotní puška Mle. 1907–15 M 34

Pušky Lebel Lebel Mle. 1886 M 93, opakovačky systému Berthier včetně kulometů St. Etienne Mle 1907 a Hotchkiss Mle. 1914 používaly náboj 8 mm Lebel (8 x 50 R) s lahvicovitou nábojnicí s okrajem, jenž sice vyhovoval z hlediska balistických parametrů, avšak jeho okrajová nábojnice nebyla příliš vhodná pro zbraně automatické a samonabíjecí zbraně. Výsledkem poválečného hledání lepší alternativy v podobě náboje s bezokrajovou nábojnicí bylo v roce 1924 zavedení ráže 7,5 x 58 mm. Nový náboj měl rozměrově identickou nábojnici německého náboje 7,92 mm Mauser a jeho střela odpovídala švýcarskému náboji 7,5 x 55 mm (7,5 mm Schmidt-Rubin GP 11). Praxe však ukázala, že zaměnitelnost náboje s německým střelivem měla neblahé důsledky v případě, že střelec použil v nových lehkých kulometech Mle. 1924 trofejní německé střelivo. V důsledku užších rozměrů vývrtu a většího průměru střely docházelo k enormnímu nárůstu tlaku při výstřelu, což často končilo poškozením zbraně a ohrožením střelce. V roce 1927 vyřešilo situaci navržení kratšího náboje s délkou nábojnice 54 mm, jenž se o dva roky později dočkal zavedení pod označením Mle. 1929C. Veškeré do té doby adaptované zbraně na ráži 7,5 x 58 mm pak musely být upraveny na nové střelivo.

S novým nábojem 7,5 x 58 mm započaly také práce na vývoji a zkoušení nových prototypů pušek předložených v roce 1926 Versailleské zkušební komisi zbrojovkami v Châtellerault a St. Etienne. Zkoušené prototypy se lišily především konstrukcí zásobovacího ústrojí, tedy s jednořadovým uložením nábojů ve schránce a dvouřadovým, obdobně jako u pušek Mauser 98 či japonských opakovaček Arisaka. V důsledku neuspokojivých výsledků pokračovaly zkoušky až do roku 1934, kdy ve vojenském táboře v Châlons vyšla ze zkoušek nejlépe jedna z předložených pušek zbrojovky v St. Etienne, jež měla dvouřadovou nábojovou schránku. Ještě téhož roku došlo k jejímu oficiálnímu zavedení pod označením Fusil modèle 1907–15 modifié 34.

Konstrukcí závěrového mechanismu se příliš nelišila od pušek systému Berthier, povrch závěru byl šedozeleně fosfátován a hlaveň chránilo dřevěné nadpažbí stejně jako u pušek M 16. Dvouřadá nábojová schránka nevyčnívala z pažby a její odnímatelné dno bylo opatřeno příčnými drážkami pro lepší oporu zbraně při střelbě v terénu. Zjednodušené klapkové hledí s posuvným jezdcem umožňovalo střelbu do 900 m.

Výhradním výrobcem nové pušky se stala zbrojovka Manufacture dʼArmes de St. Etienne a její výroba podle dostupné literatury běžela od roku 1936 až do uzavření příměří v roce 1940. Celková produkce je zřejmě podle dochovaných kusů odhadována na 63 000 pušek, jejichž výrobní čísla vedená v kontinuální řadě začínala písmenem F. S výrobou však továrna nepochybně začala již v roce 1935, o čemž svědčí datace a čtyřmístné výrobní číslo exempláře ve sbírkách VHÚ.

Exemplář s výrobním číslem F 3872 z roku 1935 získalo muzeum v roce 1947 převodem ze Zbrojního skladu Praha.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráž: 7,5 mm M 1929C
• Celková délka: 1 085 mm
• Délka hlavně: 575 mm
• Délka záměrné: 490 mm
• Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů
• Hmotnost: 3 836 g