Vliv francouzské vojenské mise na počátky formování budované československé armády neměl pouze dopad na vojenskostrategické myšlení velitelských sborů, ale také ovlivňoval výzbrojní koncepci první poloviny dvacátých let. Nákupy vojenského materiálu z francouzského úvěru, směřující do republiky na přelomu let 1919/1920, přinesly v konečném důsledku více starostí než užitku. Vzhledem k tomu, že na území mladé republiky neexistoval zbrojní průmysl, zabývající se výrobou pěchotních zbraní, nezbylo než využít možností, jež tehdejší poválečná situace nabízela.
Z množstevního hlediska sehrály v čs. výzbroji epizodní roli francouzské kulomety Darne model 1922, objednané MNO na podzim roku 1921 na základě předvedení vzorku, objednaného v červenci 1920 prostřednictvím plukovníka Clausse. Regis Darne a jeho syn Pierre zkonstruovali po skončení války v St. Etienne vzduchem chlazený kulomet, fungující na principu odběru tlaku plynů na píst se závěrem uzamčeným sklopným závorníkem. Zásobován byl pásem, vkládaným do podávacího mechanismu z pravé strany. Zjevně jej konstruktéři vnímali jako lehkou verzi stacionární zbraně, jelikož k němu vytvořili velmi subtilní trubkový podstavec s jednoduchým náměrovým a odměrovým zařízením bez možnosti přesnější rektifikace.
Objednávka MNO z roku 1921 zněla na 105 kulometů Darne, z nichž rovných 100 mělo být zařízeno na rakouský náboj 8 mm Mannlicher, zbývajících pět na německý náboj 7,92 mm Mauser. Přestože se nejednalo o velký počet, s jejich dodáním to tak jednoduché nebylo. První partie byla po četných urgencích dodána teprve 16. srpna 1921. Na poradě výzbrojního odboru MNO z 1. září 1922 musel přednosta zbrojně technického oddělení mjr. Rokos konstatovat, že dosud firma dodala pouze 27 kulometů (další tři měly dojít během týdne), všechny ovšem s teoretickou kadencí okolo 500 ran za minutu, přičemž specifikace v objednávce stanovila kadenci 300 ran. Dodané kulomety měly pevnou pažbu, ačkoliv byly objednány se sklopnou trubkovou opěrkou. Komise se shodla na stornování zbývajících 70 kusů s tím, že na dodání pěti kulometů na německý náboj trvá. Objednávka ale nakonec stornována nebyla a firma dodala zbývající zbraně v listopadu 1922.
Poměrně malé množství kulometů Darne rozdělilo MNO především pěchotním útvarům. Pěší pluk č. 39 v Bratislavě obdržel 36 kusů, pěší pluk č. 6 v Olomouci jich měl 22 a II/28. Prapor v Milovicích disponoval 31 kusy. U zkušební komise v Milovicích zůstalo devět kulometů, z nichž pět bylo v ráži 7,92 mm Mauser. Po dvou kusech je dostalo jezdecké učiliště v Hodoníně a středisko výcviku v Košicích. Jeden exemplář dostal zbrojně technický úřad u firmy Sellier & Bellot v Praze.
Kariéra kulometů Darne neměla dlouhého trvání. Již v roce 1928 došlo k jejich vyřazení, což úzce souviselo dodávkami lehkých kulometů ZB 26 k útvarům, ale svoji roli sehrála také skutečnost, že se jednalo o poruchové zbraně, navíc v ráži 8 mm Mannlicher, k nimž nebyly k dispozici náhradní díly.
Na jaře 1929 se zbývajících 75 kulometů Darne stalo vedle dalších zahraničních zbraní z počátečních let vyzbrojování tématem k odprodeji, k němuž v tomto případě nedošlo. V roce 1935 na podobném soupisu figurovalo ještě 80 kusů, ale jelikož jich MNO v prosinci 1938 evidovalo se souhlasem k prodeji celkem 77, je zřejmé, že do zániku republiky kulomety Darne ležely v některé z divizních zbrojnic.
Exemplář s výrobním číslem 1539 přidělilo muzeu MNO v roce 1929.
Ráž: 8 mm Mannlicher ( náboj M.93)
Celková délka: 1187 mm
Délka hlavně: 663 mm
Délka záměrné: 553 mm
Hmotnost zbraně: 9860 g
Hmotnost podstavce: 4520 g
Teoretická kadence: 450–550 ran/min.