Granát z bitvy u Hradce Králové

Během druhé italské války za nezávislost (1859) se ukázala jasná převaha francouzských drážkovaných děl systému La Hitte nad rakouskými děly s hladkou hlavní. Díky tomu vyvstala u rakouského dělostřelectva nutnost zavést nová děla s drážkovanou hlavní.  Tak se také stalo a v průběhu let 1860–1863 docházelo v rakouském dělostřelectvu k častým změnám. Nakonec zvítězila konstrukce zavedená roku 1863 a nazývaná „polní dělostřelecký materiál vzor 1863“, který byl vytvořen podle systému jízdních baterií a sestával ze čtyřliberních a osmiliberních děl. Charakteristikou těchto zbraní byla drážkovaná hlaveň. Velký podíl na této konstrukci měl ředitel zbrojovky Arsenal Vídeň baron Lenk z Wolfsbergu (17. 3. 1809 – 18. 10. 1894).

Střela se vsunovala do hlavně ústím a po dosednutí na patronu se pomocí nabijáku s bajonetovým zámkem otočila ve směru hodinových ručiček tak, aby klínové plochy střely dosedly na plochu drážky. Tím se utěsnila. Při výstřelu pak byla střela vytlačována kupředu a drážkami roztáčena. Rotací byla stabilizována a děla tak střílela přesněji a dál.

Dělostřelecký materiál vzor 1863 se stal konečným stupněm vývoje děl nabíjených ústím bronzové hlavně. V průběhu polních tažení v Dánsku roku 1864 a pak na severním bojišti v roce 1866 se ukázalo, že rakouská děla předčí svým účinkem dělostřelecký materiál jiných zemí.

V červnu 1866 vypukla prusko – rakouská válka, jejíž hlavní událostí byla 3. července bitva u Hradce Králové. Rakouská armáda zde byla sice poražena, ale její dělostřelectvo ukázalo své kvality a spolehlivost.  Přesnou a efektivní střelbou krylo ústup armády z bojiště a tím ji zachránilo před úplným zničením.

Ve sbírce VHÚ se nachází osmiliberní dělostřelecký granát s nápisem „Königgrätz am 3. Juli 1866“ jako upomínkový předmět na tehdejší bitvu. Granát je válcovitého tvaru, s ogivální hlavicí, opatřenou dvěma výstupky (křidélky), sloužícími jako úchyt při utěsnění střely v hlavni, případně při zpětném vyjímání střely z hlavně. Válcová část střely (kromě dna hlavice) je obklopena pláštěm ze slitiny zinku a cínu, tvarovaným do podoby pravotočivých excentrických lišt, odpovídajících rýhám v hlavni. Granát má v průměru 10,5 cm, je 20,8 cm dlouhý, váží 6 kg a bylo možné s ním dostřelit na vzdálenost až 3800 metrů.

VHÚ získalo tento exponát v roce 1929 při sloučení Památníku odboje s Vojenským muzeem republiky Československé.