Granátomet RPG 75 ze základny FOB Shank (Afghánistán 2008 – 2013)

Sbírkový fond Varia Mise zahrnuje různorodý materiál. Jeho kolekce je tvořena předměty, které buď přímo souvisí, nebo mají alespoň částečnou spojitost s novodobým nasazením příslušníků Armády České republiky v zahraničních misích. Patří sem zejména vlastnoručně zhotovené výrobky našich vojáků, stejnokroje, výstrojní součástky, zdravotnické potřeby, tiskoviny a mnohé další. Bezpečně největší konvolut v rámci podsbírky Varia Mise představuje materiál z operace NATO ISAF v Afghánistánu. Z arzenálu tohoto pestrého souboru vzešel i dnešní příspěvek.

Prezentovaný ruční granátomet RPG 75 pochází z výzbroje vojenské části Provinčního rekonstrukčního týmu AČR ISAF, který v letech 2008 až 2013 působil z americké základny FOB Shank v provincii Lógar. RPG 75 je bezzákluzová zbraň primárně určená k ničení bojových vozidel, tanků a obrněných transportérů. Využívá střely s kumulativní náloží (podrobněji o principu kumulativních střel - Prvek pasivní ochrany vozidel MRAP – síť Q-Net), jejíž účinný dostřel na pohyblivý cíl činní 200 metrů. Statický cíl pak lze úspěšně eliminovat až do vzdálenosti 300 metrů. Konstrukce zbraně vychází ze stále nabité kumulativní střely, která je umístěna uvnitř hladkého výmetného pouzdra s výsuvnou spalovací komorou. Granátomet doplňuje spušťadlo, mechanická mířidla a nosný popruh. V případě bojové události nelze vystřelenou hlavici okamžitě nahradit za novou, čímž se výmetné pouzdro stává pro obsluhu v daný okamžik nevyužitelné. Díky výtoku prachových plynů ze zadní části pouzdra vykazuje RPG 75 pouze málo citelný zpětný ráz.

Střelbu z granátometu lze prováděl ve stoje, v pokleku a také vleže. Ve všech pozicích je však obsluha povinna brát zřetel na zpětný výšleh zplodin. Z tohoto důvodu musí střelec respektovat minimální dvoumetrovou vzdálenost od pevné překážky za jeho zády (stěna, okop, apod.). Ve vzdálenosti 15 až 20 metrů za tryskou se nesmí rovněž nacházet žádné zápalné látky ani jiné osoby.

Předmět na fotografiích přibyl do sbírek Vojenského historického ústavu Praha ve druhé polovině roku 2013.