Hroty šipek na předhradí Sionu

V pondělí 2. září uplynulo 587 let od dobytí hradu Sion, kde se bránil Jan Roháč z Dubé zemské hotovosti. Výročí to sice není kulaté, ale v letošním roce vyšlo datum na stejný den jako v roce 1437. Podle Bartoška z Drahonic byl hrad dobyt v pondělí před svátkem Narození Panny Marie, který připadá na 8. září. Hrad byl na základě výzkumu Vojenského historického ústavu Praha ohodnocen jako nevelký, takže sotva mohl odolávat vojskům čtyři měsíce. Obléhání muselo být sehrané a k finálnímu útoku došlo jen proto, aby si páni nerozhněvali císaře a krále Zikmunda.

V roce 1964 se výzkum zaměřil na předhradí, kde byla vykopána dlouhá řada sond. Vedoucí výzkumu dr. Eva Janská do doby publikovala tři články o hradu, v nichž zpochybňovala věrohodnost zpráv o obléhání. Sondáž na předhradí měla doložit, že se na předhradí nenacházejí nálezové situace z 15. století a že předhradí opevněné příkopem a valem k hradu nenáleželo a bylo pozůstatkem hradiště z 10. století. V dodnes nezasypané sondě je však patrná vrstva s keramikou 15. století a v depozitáři VHÚ Praha se nachází dvojice hrotů šipek z kuše, které byly nalezeny za fortifikacemi předhradí.

Dva hroty šipek s ohnutými hroty po nárazu do pevné překážky, nejspíše zdi, byly nalezeny u vstupu do hradu. Musely být vystřeleny obléhateli poté, co dobyli předhradí, jak se o tom zmiňuje Enea Sylvio Piccolomini v roce 1458. Geofyzikální měření prokázalo, že předhradí bylo opevněno hradbou s čelní a zadní zdí bez malty a prostorem mezi nimi vyplněným zeminou. Taková hradba dobře snášela zásahy těžkými kamennými projektily z praků a hrubých dělostřeleckých kusů – bombard.

Detektorový výzkum kolegů z Národního památkového ústavu přinesl z malého území bezmála stovku šipek z kuší a olověných střel do hákovnice i jednu střelu do tarasnice. Podle nálezů bylo možno určit, odkud stříleli obléhatelé na obránce a opačně. Postupně se tak daří revidovat pohled na průběh obléhání, které se jeví jako vážně míněné a intenzivně vedené.