Po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 se do prostoru nově vzniklého protektorátu Čechy a Morava postupně přesouvala i výroba válečně důležitých produktů a dopravních prostředků, které dále na evropských frontách využívala německá branná moc.
Takovou změnou prošel např. i areál bývalé Pragovky v Praze-Vysočanech, kde se v době okupace usídlila firma Junkers vyrábějící letadla pro německou Luftwaffe. Účelem zdejšího závodu byla výroba motorů, kterou vedl jistý technický ředitel Walter Schulze a konstruktér Otto Kraft. Pražský podnik patřil mezi malé odnože celého koncernu, který jinak sídlil na mnoha místech, předně v německých městech Dessau, Magdeburg a Köthen.
Identifikační pracovní známka závodu Junkers je zajímavým hmotným pramenem k tématu každodennosti protektorátního průmyslu. Známka měla být nejen viditelně nošena každým pracovníkem, u některých závodů měla barva známky navíc i omezovací roli – člověk se známkou jedné barvy neměl dovoleno vstupovat do částí závodů označených jinou barvou apod. Jednalo se o opatření, které mělo zabránit špionáži nebo záškodnictví. Bedlivé sledování pohybu dělníků měla na starosti závodní kontrola/ochrana (Werkschutz).
Kruhový odznak o průměru 45 mm a síle 2 mm je ražen ze žlutě lakovaného zinku. V těžišti znak společnosti Junkers, přeťatý v horizontální ose tenkou linkou. V záhlaví odznaku nápisem ražené identifikační číslo 62467, ve spodní polovině velká bezpatková písmena MZ (Motorenbau Zweigwerk – poboční závod na výrobu motorů), pod nimi nápis PRAG (Praha). Zadní strana odznaku holá, se svislým upínáním.