Izraelský samopal UZI
Počáteční roky výstavby izraelských ozbrojených sil (Israel Defence Forces – IDF) se neobešly bez získávání vojenského materiálu v zemích, jež byly ochotny mladému státu odprodat zbraně z válečných přebytků. Značnou pomoc v tomto směru poskytlo tehdejší Československo.
Jedním ze symbolů rodícího se samostatného izraelského zbrojního průmyslu se stal samopal UZI konstruktéra Uziela Gala (1923-2002), jehož první prototyp vznikl již v roce 1949. V průběhu roku 1950 se do armádních zkoušek dostal také samopal majora Chaim Kary, avšak zkušební komise IDF dala na základě komparačních testů a posouzení výrobní náročnosti přednost Galovu samopalu. Uziel Gal prodal v roce 1952 výrobní práva na svoji patentově chráněnou konstrukci ministerstvu obrany (Ministry of Defense – MOD), ale teprve o dva roky později vyrobila továrna Israeli Military Industries (IMI) prvních 100 samopalů pro zatěžkávací armádní zkoušky. Po jejich provedení získala IMI ještě v roce 1954 objednávku na prvních 8000 samopalů a 80 000 zásobníků a k plošnému zavedení došlo až v roce 1956. Původní provedení samopalu UZI mělo dřevěnou odnímatelnou pažbu, jež byla od roku 1967 nahrazena sklopnou ramenní opěrkou.
UZI se dostal do výzbroje v 90 zemích světa. Licenčně byl vyráběn belgickou FN, používal jej pod označením MP2 německý Bundeswehr, licenční výrobu IMI zařizovala od roku 1970 v Rhodesii a jihoafrická firma Vector ho také měla ve výrobním programu. Celkový počet vyrobených kusů je odhadován na dva miliony. Izraelská armáda jej definitivně vyřadila z výzbroje až v prosinci roku 2003.
Exemplář se sklopnou ramenní opěrkou získal VHÚ v roce 2010 nákupem.