Malíř Jaromír Schoř (1912–1992) vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění u profesorů Vratislava Nechleby, Jakuba Obrovského a Karla Mináře. V roce 1953 se podílel spolu s Janem Čumpelíkem a Alenou Čermákovou na založení Armádního výtvarného studia (pod původním názvem „kolektiv ČSČ“). S Čumpelíkem se dobře znal již z doby, kdy oba pracovali na výzdobě interiérů státního podniku Tatra v České Lípě. Z jejich počáteční spolupráce v padesátých letech vzešlo například monumentální malířské dílo Díkůvzdání generalissimu Stalinovi. Vytvořili také množství politických plakátů v souladu s tehdejší komunistickou ideologií, řízenou Hlavní politickou správou MNO.
Z tvorby Jaromíra Schoře se dochovala také řada maleb s historickými tématy. Vytvořil scény ze všech významných bitev druhé světové války, jichž se účastnila čs. zahraniční armáda na východní frontě. Od šedesátých let 20. století se pravidelně účastnil studijních zájezdů angažovaných umělců do spřátelených zemí socialistického bloku (Sovětský svaz, Vietnam, Kuba, Chile, Egypt). Prezentovaná malba vznikla jako autorova vzpomínka na pobyt v komunistickém severním Vietnamu v době válečného konfliktu. Smutné a utrápené pohledy obětí – nevinných vietnamských dětí, které s válkou neměly nic společného – jsou autorovým svědectvím o absurditě každé takové vyhrocené situace.
Olej na plátně, 1050 × 690 mm.
Umělecké dílo bylo do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získáno formou převodu v roce 1995.