Na vývoj evropských přileb v 16. a 17. století měly výrazný vliv dlouhé války s Osmanskou říší. V nich se Evropané setkali s orientálními útočnými přilbami, které převzali, pro své potřeby upravili a po dlouhou dobu na evropských bojištích také užívali. Většinu typů těchto tvarově orientálních přileb vyráběli němečtí platnéři v hlavních centrech jejich produkce, ve městech Augsburg a Norimberk. Tyto přilby neměly hřeben, zvon byl oblý nebo měl mírně kónický tvar a končil ve výši uší rovnou hranou. Ze stran chránily hlavu pohyblivé lícnice (v našem případě s ozdobným srdíčkem a zvukovými otvory), v přední části výrazný čelní štítek a pro orientální přilby charakteristický posuvný nánosník. Ochrana týlu byla zajištěna širokým pohyblivým krytem z několika ocelových lamel. Obzvláštní oblibu získala varianta, kterou nosili kyrysníci generála hraběte G. H. Pappenheima (1594‒1632), po němž jsou tyto přilby běžně nazývány.
Přilba byla do sbírky VHÚ získána v roce 1966 nákupem v Tuzexu Praha 1.
Výška 250 mm, délka 350 mm, hmotnost 1 614 g.