Josef Váchal, Přerušené kreslení, 1927–1929

Josef Váchal (1884–1969), český grafik, tiskař a vizionář narukoval na frontu v roce 1916. Po několika dnech byl propuštěn z důvodu celkové tělesné slabosti. O rok později jej však už válka neminula. Pro Váchala se stal pobyt na italské frontě doslova utrpením.  Válku skutečně nenáviděl, proto ji bojkotoval, jak to jen bylo možné. Využíval všech dostupných možností, aby se dostal co nejdále od centra bojů. Při přesunu s proviantem byl na jaře 1917 zasažen střepinou z granátu. V místě zranění na pravé noze se mu vytvořila flegmona, a tak strávil dva týdny ve vojenské nemocnici v Soči. Po uzdravení přijal nabídku místního faráře na výmalbu tamějšího kostela. V Soči strávil několik dalších klidných měsíců. Jeho umělecké stopy jsou pravděpodobně dodnes dochovány pod pozdějšími přemalbami interiéru kostela.

V roce 1927 začal Váchal pracovat na knize válečných vzpomínek s vlastními ilustracemi s názvem Malíř na frontě. Dílo bylo vytištěno na kvalitní papír vysoké gramáže. Vyšlo v omezeném nákladu několika stovek kusů v roce 1929. Vojenský historický ústav vlastní velmi vzácný prvotisk předloh těchto ilustrací, který pochází z autorovy dílny. Prezentovaný dřevoryt byl otištěn na velmi jemný japonský papír, umístěn do pasparty z ručního papíru a opatřen autorovým popisem a signaturou. V knize můžeme tuto ilustraci vidět v kapitole s názvem Malířem u baterky na str. 131. Doprovází dramatickou scénu, která popisuje, jak se Váchal dostal v dubnu 1917 pod přímou nepřátelskou palbu. Voják s vyděšeným výrazem v očích a se skicákem v ruce je jeho autoportrétem (v levé části dřevorytu).

Josef Váchal byl mistrem barevného dřevorytu. Množství barev, které dokázal přenést z jedné tiskové desky na papírovou plochu, je dodnes obdivuhodné. Své grafické soubory, opatřené specifickým písmem vydával v nákladech jen několika kusů. Také proto jsou jeho díla dnes tolik ceněna. Teoretické znalosti v oboru grafiky shrnul Váchal v rozsáhlé práci pod názvem Receptář barevného dřevorytu z roku 1934. K tisku autor vyřezal a odlil 12 000 písmen, připravil 100 barevných dřevorytů. Kniha o 280 stranách vyšla v sedmi úplných exemplářích. Stejně málo dostupným dílem pro veřejnost se stala i Šumava umírající a romantická, která vyšla v roce 1931 v omezeném počtu 11 výtisků.

Ruční papír, dřevoryt, 160 x 140 mm.

Soubor předloh ilustrací ke knize Malíř na frontě byl získán do sbírky Vojenského historického ústavu v Praze v roce 1934 od Anny Mackové, která strávila s Josefem Váchalem desítky let společného života.