JÜNGER, Ernst. Der Kampf als inneres Erlebnis.

Literární reflexe první světové války tvoří značně širokou kapitolu v rámci literatury dvacátého století. Vedle obecně známých děl a autorů především beletristického ražení však zůstává celá řada dalších, stojících mimo hlavní proud obecného povědomí. Právě sem patří dnes představovaný soubor esejí Ernsta Jüngera.

Heidelberský rodák (nar. 29. března 1895) se narodil do rodiny chemika Ernsta Georga Jüngera a Karoline Lampl. V roce 1913 zanechal studií na hamelnském gymnáziu a připojil se k francouzské cizinecké legii, z níž byl však záhy propuštěn, především na základě ministerské intervence na popud jeho – vývojem událostí nepříliš nadšeného – otce. Ještě téhož roku nastoupil na internátní školu v Hannoveru, kde však jeho studia přerušilo vypuknutí války. Jünger 1. srpna 1914 dobrovolně narukoval k 73. pěšímu pluku Albrecht von Preußen hannoverské 19. divize. Během války byl sedmkrát raněn, dosáhl hodnosti poručíka a byl vyznamenán nejvyšším pruským řádem Pour le Mérite. Vzhledem k iniciativnosti a bojovým úspěchům velel ve finální fázi války družstvu úderných jednotek (Stoßtruppen). Do své demobilizace v roce 1923 sloužil v armádě Výmarské republiky.

Poté se věnoval studiu biologie, zoologie, botaniky, filosofie a stal se renomovaným entomologem. Byl také hlasitým kritikem výmarského zřízení, díky čemuž jako vyznamenaný válečný hrdina počátkem třicátých let neunikl pozornosti nacistů, kteří jej považovali za názorově spřízněného a několikrát mu nabídli spolupráci a s ní spojené výhody (mj. křeslo v Reichstagu). To se však u Jüngera setkalo s odmítavým postojem. Na nacistický režim pohlížel stejně kriticky jako na výmarskou demokracii, díky čemuž byl sledován gestapem. Druhou světovou válku strávil v hodnosti kapitána v okupované Paříži, kde okrajově figuroval v okruhu kolem hraběte Stauffenberga. Jeho renomé hrdiny z první světové války a literáta (a s tím spojená propagandistická využitelnost) jej však uchránilo od násilných represí, takže byl pouze propuštěn z armády.

V bezprostředně poválečném období byl na základě nařízení správy britského okupačního sektoru prohibitním autorem, neboť odmítl podstoupit denacifikační proces, vzhledem k jeho svérázné povaze pravděpodobně s odkazem na jeho předchozí kritiku režimu. Oficiálně byl všech nařčení do počátku 50. let zproštěn, a stal se výraznou postavou západoněmecké literatury. Vzhledem k jeho konzervativním politickým názorům byla jeho díla poněkud překvapivě velmi populární ve Francii. Díky svému konzervativismu byl také trnem v oku domácím komunistům. Věnoval se literární a esejistické činnosti. Jeho díla a názory budily kontroverzi až do jeho smrti v roce 1998 (v úctyhodném věku 102 let) a v jistých ohledech budí dodnes.

Jüngerova literární tvorba se vymyká zažitému úzu prvoválečné literatury. Jádro jeho meziválečné tvorby tvořila esejistika, která byla silně ovlivněna jeho pozdějšími studii filosofie, a memoráry, mezi něž se řadí i jedno z jeho nejznámějších děl V ocelových bouřích (In Stahlgewittern, 1920). Charakteristickým východiskem je pro něj postoj k válečnému zážitku s filosofickým nadhledem, odosobňující dikcí a analytickým přístupem. Kontroverzi budily jeho úvahy o válečném prožitku jako o transcendentálním momentu, stejně jako s tím spojený svébytný druh glorifikace války. Nutno podotknout, že tato nebyla na rozdíl od nepřeberné řady jeho současníků apriorní a nacionalisticky-militantně podbarvená.

Esejí je i dnes představovaná kniha Krieg als inneres Erlebnis (Válka jako niterný zážitek), vydaná v roce 1922 berlínským nakladatelstvím Mittler & Sohn. Ve třinácti kapitolách uvažuje elegantním slohem a se značnou mírou alegorie a místy i humoru nad tématy a principy, které jsou v soudobé literatuře často opomíjeny. Kniha je také podbarvena jeho tehdejším zájmem o expresionistickou obraznost, která v jeho úvahách pojí dějinná témata s filosofickými koncepty v charakteristickém stylu. Právě osobitý pohled a samotná osoba autora činí z knihy nadmíru zajímavý artefakt doby, stejně jako součást knihovního fondu.

Citace:

JÜNGER, Ernst. Der Kampf als inneres Erlebnis. Berlin : Mittler, 1922.