Dnešní předmět je často vydáván za mučicí nástroj gestapa či spojován s podobnými legendami, které mají uměle zvyšovat jeho tržní cenu. Přestože nelze vyloučit ani zmíněné použití, jeho původní učení bylo možná trochu překvapující.
Pro výrobu stejnokrojů zejména evropských armád v první polovině 20. století se používala téměř výhradně vlna, resp. vlněné sukno. Výhodou těchto oděvů byly izolační vlastnosti vlny a odolnost, vyžadovaly ale specifickou údržbu. V německé armádě se vlněné stejnokroje neměly prát ve vodě, nýbrž čistit kartáčováním a vyklepáváním. Skvrny se pak měly odstraňovat benzínem nebo chloridem amonným. Pro vyklepávání byl určen krátký karabáč s koženými řemínky (Klopfpeitsche).
Představovaný exemplář pochází z výbavy příslušníka německé Říšské pracovní služby (RAD). Dřevěná rukojeť má délku 29 cm a na hlavici je připevněno sedm kožených řemínků. V horní části je vyraženo označení RAD a rok 1938.
Předmět byl do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získán nákupem v roce 2026.