KMENTA, Jaroslav, VALO, Ján, ŽELINSKÝ, Peter. Pouštní horečka

Dne 24. února 1991 začala druhá fáze operace Pouštní bouře. Po předchozích intenzivních leteckých úderech, které trvaly od 17. ledna 1991, přistoupila mezinárodní aliance k pozemní části operace. Spojenecký úder byl vedený levým křídlem a středem sil obloukem do jižního Iráku, odkud pak směřoval ke kuvajtským hranicím v obřím obchvatném manévru. Pravé křídlo aliance pak s určitým časovým odstupem útočilo ze Saudské Arábie přímo na Kuwait City. Směrem do Iráku vyrazily silné tankové a motostřelecké jednotky Spojených států amerických, Francie a Velké Británie a další americké, egyptské, syrské a saudskoarabské síly zamířily přímo do Kuvajtu. S nimi, jakožto protichemická ochrana saudskoarabské 20. mechanizované brigády, 27. února 1991 překročili kuvajtské hranice i vojáci československého protichemického praporu.

Připomenutí výročních událostí války v Perském zálivu a operací Pouštní štít a Pouštní bouře jsme již na webových stránkách VHÚ Praha přinesli v textech věnovaných přímo čs. chemikům i širší diplomaticko-politické situaci. Proto jen stručně připomeňme, že československý protichemický prapor byl v Saudské Arábii již od poloviny prosince 1990 a od 1. ledna 1991 plnil své úkoly v operaci Pouštní štít. Jedna rota zabezpečovala protichemickou ochranu saudskoarabské 4. brigády, druhá rota ochranu saudskoarabské 20. mechanizované brigády a třetí rota ochranu vojenského města prince Khálida. Od 15. ledna 1991, kdy vypršelo spojenecké ultimátum dané Iráku k vyklizení Kuvajtu, respektive od 17. ledna, kdy začala první fáze operace Pouštní bouře leteckými útoky, pak naši vojáci zasahovali při iráckém raketovém ostřelování a prověřovali přítomnost chemických bojových látek, přičemž několikrát zaznamenali nízké hodnoty jejich přítomnosti. Spolu s 20. saudskou brigádou pak Čechoslováci postupovali od kuvajtských hranic přes Rukví, Chauní a Džahru na Kuwait City, kam dorazili 28. února a následně vedle svých protichemických povinností zabezpečili prostor československé ambasády.

Prezentovanou knihu napsal investigativní reportér Jaroslav Kmenta a významně se na ní podíleli také plukovník Ján Valo, velitel čs. protichemického praporu, a Peter Želinský, který byl také příslušníkem čs. jednotky. Publikace přináší nejen informace o historii čs. protichemického praporu a peripetie, s nimiž se českoslovenští vojáci potýkali během své první velké zahraniční mise po roce 1989, ale také se zaměřuje na případy zaznamenání přítomnosti chemických bojových látek a popisuje rovněž nemoc “syndrom války v Zálivu" a snaží se najít její původ. Samotný text je doplněný barevnými i černobílými fotografiemi či faksimiliemi, v přílohách pak nalezneme např. jmenný seznam všech příslušníků čs. praporu, chronologický přehled událostí, kompletní Závěrečnou zprávu pracovní komise zřízené v rámci projektu opatření MO ve vztahu k účastníkům války v Perském zálivu a v neposlední řadě zápisy rozhovorů s československými veterány války v Zálivu. Jedná se o poutavé a napínavé čtení, které jistě zaujme každého zájemce o naše moderní vojenské dějiny.

Citace:

KMENTA, Jaroslav, VALO, Ján, ŽELINSKÝ, Peter. Pouštní horečka: kniha, která neměla vyjít : (zákulisí aféry kolem naměření sarinu a yperitu ve válce v Zálivu). 2. vyd. Praha : Želinský, 1999. 206 s.  ISBN:80-238-3453-3 (váz.)