KOPECKÝ, Václav. Kdo zachrání mladou generaci?

Václav Kopecký, poválečný ministr informací a jeden z organizátorů převratu v únoru 1948, patřil již v prvorepublikovém Československu k význačným tvářím Komunistické strany. Jako nekompromisní a obratný rétor byl často povoláván k řečnickému pultu. Jeden z jeho referátů přednesených na VII. sjezdu KSČ konaném v dubnu 1936 byl vydán i v samostatném tisku pod názvem Kdo zachrání mladou generaci.

Tehdejší člen Ústředního výboru KSČ a poslanec Národního shromáždění ČSR byl krátkou dobu před tímto projevem amnestován a mohl po návratu z Moskvy, kam se uchýlil v polovině 30. let, opět vykonávat svůj poslanecký mandát. Ve svém textu reflektuje tehdejší politickou a ekonomickou situaci v ČSR, kde upozorňuje na tíživou sociální situaci mladých a nebezpečí jejich přechodu k fašistické ideologii. Kopecký nebyl ve svém projevu příliš radikální a nabídl alternativu, ke které se mohly přihlásit široké vrstvy obyvatelstva. Jednak se přihlásil k masivní podpoře mladých nezaměstnaných a k následnému vytváření pracovních míst, podpořil odbourávání negativních tlaků vůči národnostně menšinové mládeži (v duchu internacionalismu) a navrhl užší spojení veškeré mládeže v Československu, nejlépe v pevné organizaci.

Komunisté se poté ústy svého řečníka doslovně přihlásili k obraně republiky, demokracie, samostatnosti českého národa a ochraně existenčních, lidských a kulturních práv pro ostatní národy v ČSR. Kopecký se také ostře vyhradil proti Sudetoněmecké straně a jejího vůdce Konrada Henleina prohlásil za Hitlerova agenta, který „…zneužil nejen existenční bídy německé mládeže Sudet, avšak zneužil i poctivých jejích tužeb národních…“. Nezapomněl však také na neurvalou kritiku tehdejší vládní koalice, nicméně připustil možnost spolupráce s katolickými, sociálnědemokratickými, ba dokonce i s agrárnickými skupinami, pokud se tedy postaví za jednotnou frontu proti fašismu, nacismu a za podporu socialismu. Všechna tato prohlášení pramenila ze vstřícnější politiky československých komunistů nastolené v době okolo VII. kongresu Komunistické internacionály. Komunisté tehdy navenek vykazovali jako svůj hlavní cíl vytvoření jednotné fronty proti fašismu/nacismu a zmírnili své ostré výpady vůči československým demokratickým stranám.

VII. sjezd KSČ se odehrál nedlouho po uzavření spojenecké smlouvy mezi ČSR a Sovětským svazem. Kopecký na tuto skutečnost v referátu upozorňuje a stejně tak nepřekvapivě zdůrazňuje, že světlá budoucnost Československa leží právě v úzké spolupráci se SSSR, jehož politická i hospodářská situace je tu až neuvěřitelně idealizována. Nechybí zde ani absolutně nekritická adorace J. V. Stalina jako posla blahobytu a spolehlivého ochránce před fašismem a německým nacismem („hitlerismem“). Zcela stejnou rétoriku (s výjimkou vstřícných projevů k německému etniku) použili komunisté i při přebírání moci po druhé světové válce, kdy neopomněli zdůraznit kontinuitu pevnosti svých postojů z meziválečné doby. K tomu dodaná gloriola osvoboditelské Rudé armády a komunistů jako hlavních bojovníků s německou okupační mocí pak zásadně přispěly k jasnému vítězství KSČ ve volbách v roce 1946.

Formální podoba publikace napovídá, že byla vydána ve skromných podmínkách a stále pod přísným dohledem cenzury. Jedná se totiž o druhé vydání, které nahradilo konfiskovaného předchůdce. Tištěný text je navíc v některých místech hůře čitelný s nekvalitně vyvedeným obrazovým doprovodem. Špatná sazba pak patrně způsobila horší uspořádanost textu. Obsah brožury nám nicméně podává zajímavý doklad o specifikách politiky KSČ v posledních letech první republiky.

Citace:

KOPECKÝ, Václav. Kdo zachrání mladou generaci?. Po konfiskaci 2. vyd. Praha: Fr. Nedvěd, [1936]. 32 s.