Kříž sv. Jiří, 3. stupeň

Jedním z nejstarších evropských vyznamenání za statečnost je bezpochyby ruský Kříž svatého Jiří (Georgijevskij Krest), jenž byl zřízen carem Alexandrem I. v únoru 1807 a poprvé udělen 2. června téhož roku. Kříž svatého Jiří nevznikl tak jako jiná obdobná vyznamenání ex nihilo, ale byl de facto derivátem ruského vojenského záslužného Řádu svatého Jiří (Orděn sviatogo Georgija), který existoval již od roku 1769, avšak mohl být jako vyznamenání za výjimečnou statečnost udělen pouze důstojníkům v hodnosti plukovníka či vyšší. Kříž svatého Jiří takto vyplnil mezeru chybějícího vyznamenání pro poddůstojníky i mužstvo a rozhodnutím cara Mikuláše II. z 10. srpna 1913 byl Kříž svatého Jiří také oficiálně spojen s Řádem svatého Jiří.

Řád i Kříž svatého Jiří vykazovali podobný vzhled - v obou případech se používala oranžová stuha se třemi svislými černými. Barvy stuhy měly symbolicky odrážet soudobé prvky „vojenské slávy“, tedy oheň a střelný prach, a zároveň barvy carského erbu (černý orel ve zlatém poli). Základem klenotu byl stejně jako u Řádu svatého Jiří tlapatý kříž se středovým medailonem, znázorňující na aversu boj svatého Jiří s drakem. Medailon na reversní straně nesl v azbuce iniciály svatého Jiří. Zatímco řádová dekorace byla zlatá a smaltovaná, samotný Kříž svatého Jiří byl čistě v barvě kovu a nesmaltovaný. Kříže svatého Jiří se původně razily ze stříbra, v letech 1856–1917 se vzhledem k novým stupňům udělení razily i ze zlata. Kříže ražené od počátku roku 1917 byly již z náhradních žlutých nebo bílých kovů. V tomto období během Kerenského prozatímní vlády bylo také možné, aby Kříž svatého Jiří obdržel důstojník. Podmínkou bylo, aby jej k tomu navrhli vojáci z jednotky o síle roty, mezi nimiž byli zastoupeni nositelé Kříže svatého Jiří. V takovém případě se na stuhu kříže připojovala kovová vavřínová ratolest.

Původně se Kříž uděloval pouze v jediném stupni jako stříbrný až do roku 1856, kdy došlo v souvislosti s krymskou válkou (1853–1856) k rozdělení kříže na čtyři stupně, aby možnost zisku dalších vyznamenání zvýšila bojového ducha mužstva. Vždy dva stupně měly stejný kov kříže a k vzájemnému odlišení jinou stuhu: 1. a 2. stupeň měl kříž zlatý, 3. a 4. stříbrný. Kříže 1. a 3. stupně byly zavěšené na tzv. stuze s mašlí, zatímco zbylé dva měly klasické pětiúhelníkové stuhy.  Již od založení tohoto vyznamenání byly kříže číslovány na vodorovných ramenech kříže na reversní straně. Přítomné bylo registrační a pořadové číslo, přičemž číslování se dvakrát změnilo – v roce 1856 a v roce 1913. Dekorovaní jedinci se osvobozovali od tělesných trestů a byl jim zvýšen žold. Až do roku 1913 bylo povinností vracet kříž po smrti nositele (výjimkou byli dekorovaní spojenci), poté již zůstával majetkem rodiny zesnulého. V důsledku událostí říjnové revoluce roku 1917 došlo ke zrušení Řádu i Kříže svatého Jiří, avšak po rozpadu Sovětského svazu následovalo obnovení v roce 1992. Prezentovaný exemplář 3. stupně s pořadovým číslem 252 / 182 byl udělen československému legionáři Františku Mrzenovi.

Popis:

Tlapatý kříž s dvojitým mírně plasticky převýšeným okrajem o rozpětí ramen 34 mm ražený ze stříbra, zavěšený na tzv. stuze s mašlí podložené plechem.

Avers:

Na středovém medailonu lemovaném mírně plasticky převýšeným mezikružím motiv boje svatého Jiří s drakem. Plocha ramen kříže hladká.

Revers:

Na reversní straně medailonu v azbuce iniciály CG (SG = Svijatoj Georgij / Svatý Jiří). V plochách vodorovných ramen kříže registrační a pořadové číslo kříže: 252 / 182. Ve spodním rameni kříže nápis značící stupeň: 3 / степ (степень – stupeň).

Exemplář byl do sbírky VHÚ získán darem v roce 1935.