KUTLVAŠR, Karel, ŠVEC, Pavel (ed.). Generál Karel Kutlvašr

Datum 2. října je spojeno hned se dvěma významnými osobnostmi naší vojenské historie. V obou případech jde o československé legionáře za první světové války, důstojníky a generály československé branné moci v období 1. republiky, účastníky protinacistického odboje a organizátory a velitele českých povstalců na počátku května roku 1945. Po komunistickém převratu roku 1948 byli oba perzekuováni a oba skončili na nějaký čas ve vězení a rehabilitace se dočkali až po sametové revoluci.

Dne 2. října roku 1886 se narodil pozdější divizní generál František Slunečko, poslední velitel vojenské odbojové organizace Obrana národa (po zatčení generála Zdeňka Nováka), z jehož centra se v květnu 1945 vytvořilo velitelství ALEX, jemuž podléhaly čs. vojenské jednotky v Čechách. Dne 2. října roku 1961 zemřel na infarkt v motolské nemocnici divizní generál Karel Kutlvašr. I on byl během druhé světové války členem vojenské odbojové organizace Obrana národa a koncem dubna 1945 jej generál Slunečko pověřil organizací a výstavbou vojenského velitelství Velké Prahy (velitelství BARTOŠ), z jehož sídla v Bartolomějské ulici pak v květnu řídil obranu povstalé české metropole před Němci. Oběma generálům jsme se již na stránkách VHÚ věnovali, a proto čtenáře odkazujeme na jejich biografické medailony (Slunečko a Kultvašr).

Nebudeme se tedy dále zaobírat jejich životními příběhy, ale literaturou, která o nich pojednává. Oběma generálům se již věnovalo několik monografií a řada odborných článků. Dnes prezentujeme knihu poměrně unikátní, neboť se jedná o vzpomínky Karla Kutlvašra na pražské povstání. Jde tedy o důležitý vydaný narativní pramen, který jistě potěší jak čtenáře se zájmem o události konce druhé světové války, tak ty, kteří se zabývají osobností generála Kutlvašra. Publikace je uvozena zhruba čtyřicetistránkovým životopisem Karla Kutlvašra, který sepsal editor knihy Pavel Švec, praprasynovec generála Kutlvašra. Shrnuje v něm jeho životní osudy a cituje několik stránek z Kutlvašrova deníku z doby návratu československých legií z Ruska do vlasti.

Vlastní generálovy paměti jsou uvedeny jeho stručnou rekapitulací odbojové činnosti a jeho sledování gestapem. Jádro knihy je ale zaměřené na rok 1945, primárně na události května 1945 a povstání českého lidu. Tato stěžejní část knihy má přibližně 160 stran a popisuje jak vojenské, tak politické události pohledem vojenského velitele Velké Prahy. Jeho memoáry začínají být podrobnější od konce dubna a s velkou intenzitou se věnují bojovým dnům Prahy, tedy 5.‒8. květnu, příchodem generála Slunečka do Prahy a ustanovení velitelství ALEX, jednáním s německým generálem Toussaintem o kapitulaci atd. Nekončí ale příjezdem Sovětů 9. května, ale líčí další květnové události, návrat exilové vlády, přebírání moci ve státě a končí 1. června 1945 Smrkovského tiskovou konferencí, kterou sám považoval za symbolickou tečku za květnovými událostmi.

Samotná publikace formátu A5 je tištěná na kvalitním papíře, vázaná je v pevných deskách a je vhodně vybavena fotografickou přílohou i mapami na předsádkách. Na přední předsádce je mapka Velké Prahy ve dnech pražského povstání se základním schematickým přehledem částí města držených oběma znepřátelenými stranami, doplněná hlavními směry postupu a ústupu německých, vlasovských a sovětských jednotek (ty jsou ale značně schematické a místy nepřesné). Na zadní předsádce se pak nachází mapa osvobozování českých zemí v dubnu a květnu 1945 s naznačením hlavních směrů postupu spojeneckých sil a daty osvobození významných měst. Kniha obsahuje vysvětlivky pod čarou, nelze je ale považovat za plnohodnotný poznámkový aparát, neboť v nich nejsou uvedeny informační zdroje. Také absentuje jakýkoliv přehled literatury a pramenů, s nimiž editor při přípravě textu pracoval. Jak je uvedeno v ediční poznámce, bylo dbáno na maximální zachování autenticity textu, což je jistě chvályhodné.

Na druhou stranu je patrná jistá nezkušenost editora, který některé mylné informace původního textu neverifikoval a v poznámkách pod čarou neupřesnil. Jako příklad můžeme uvést tvrzení ze stran 49-50, kde je partyzánský oddíl vytvořený kolem sovětského výsadku Fakel plukovníka Kozlova dle zápisu partyzánského odboru (míněno odbor MNO po 9. květnu) redukován na 13 mužů, což je ale zjevný nesmysl, neboť samotný výsadek měl 21 členů (včetně tří Čechoslováků a dvou Italů), před květnovým povstáním čítal partyzánský oddíl 61 členů a v době povstání se jeho počty rozšířily na 110-200 lidí. Plukovník Kozlov se stal vedle generála Josefa Beránka vojenským velitelem Dobříše a podléhaly mu tak místní povstalecké jednotky. Zároveň byl nadřízeným velitelem všech sovětských výsadků, které na přelomu dubna a května 1945 zamířily na Podbrdsko, což čítalo více než 100 výsadkářů (včetně dalších čs. parašutistů), kolem jejich skupin se vytvořily další silné partyzánské oddíly, které působily na železničním i silničním spojení Prahy a Plzně. Primárně byl jejich cílem ale generál Vlasov a vojáci Ruské osvobozenecké armády a jejich udržení v sovětském operačním prostoru. Takováto informace ale v poznámkách zcela absentuje a čtenář si tak může vytvořit poněkud zkreslený obrázek. Je škoda, že tak vynikající narativní pramen, jakým jsou memoáry generála Kutlvašra, neobsahuje solidnější poznámkový aparát.

Přes výše uvedenou výhradu se rozhodně jedná o pozoruhodnou publikaci, která by neměla uniknout pozornosti nikoho, kdo se opravdu zajímá o historii konce druhé světové války a o květnové povstání, které zůstává jedním z největších a nejdůležitějších bojových vystoupení českého národa.

Citace:

KUTLVAŠR, Karel, ŠVEC, Pavel (ed.). Generál Karel Kutlvašr: vzpomínky na Pražské povstání. Praha: Epocha, 2020. ISBN 978-80-7557-981-2.

Zdeněk Munzar