Obecnou představu lovecké chladné zbraně dnes díky svému mohutnému zastoupení v soukromých i veřejných sbírkách reprezentuje tesák. Tato jednosečná zbraň s rovnou či lehce zakřivenou čepelí a ostrým hrotem získala oblibu ve všech koutech Evropy, ať už v nich byla preferována štvanice, parforse nebo německý typ uzavřeného honu. Byl užíván k přetnutí šlach nebo zárazu uštvané zvěře do oblasti srdce.
Největší rozkvět loveckých tesáků spadá do 17. a zejména 18. století, kdy vznikaly často velmi honosné exempláře, na jejichž výrobě se podíleli nejlepší zbrojíři a umělečtí řemeslníci své doby. Ve druhé polovině 18. století začaly být pochvy tesáků opatřovány pouzdry pro jídelní příbor lovce, nebo pro menší lovecký nůž - zavazák, který byl užíván k přetnutí vazu ulovené zvěře, případně k jejímu stahování a porcování. V průběhu 19. století, kdy byl záraz nahrazen dostřelnou ránou, ztratil tesák svůj praktický význam a stal se odznakem lesnického povolání a obecným symbolem myslivosti.
Tento lovecký tesák má přímou čepel z damascénské oceli, která je v horní části oboustranně zlacena. Nejzajímavější částí této zbraně je rukojeť ze slonoviny, která je vyřezávána do podoby figurálního loveckého výjevu – lev bojující se psem, postava lovce, boj lovce s kancem, psi, jelen, zajíc. Přímá záštita z bílého kovu je zakončena ozdobnými makovičkami. Součástí tesáku je i pochva, která má na vnitřní straně obústku vyryt nápis: „Present von Baron Detenboren in Jahre 1805 an dem Regirenten F… des Hauses von Lobcowitz“.
Tesák byl do sbírek VHÚ Praha zapsán v roce 1993.
Celková délka 717 mm, délka čepele 580 mm, šířka čepele 30 mm.