MAREK, Vladimír, Stopy u Šatt-al-Arab

Usnesením č. 240 ze dne 17. ledna 2003 vyslovila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlas s nasazením vojáků Armády České republiky do mezinárodních operací, jež měly na základě rezolucí Rady bezpečnosti OSN sloužit k odzbrojení Irácké republiky pod vládou Saddáma Husajna. Za tímto účelem měl být posílen stávající odřad radiační, chemické a biologické ochrany AČR v Kuvajtu. Ten byl vyslán na základě usnesení vlády č. 866 ze dne 11. září 2002 do operace Trvalá svoboda (Enduring Freedom), vyhlášené v bezprostřední reakci na teroristické útoky 11. září 2001 v USA a působící na území více než dvaceti zemí. Prapor radiační, chemické a biologické ochrany Armády České republiky, čítající 251 vojáků, odletěl 18. března 2002 do Kuvajtu, kde se měl zapojit do záchranných a humanitárních prací v případě použití zbraní hromadného ničení proti civilnímu obyvatelstvu nebo koaličním jednotkám a také do likvidace následků katastrof v místě svého působení.

Čeští chemici pobývali v horké oblasti u iráckých hranic i v lednu 2003, kdy již bylo jasné, že bude nevyhnutelný vojenský zásah proti Iráku. Na základě požadavku USA byl tedy stávající odřad posílen a po příjezdu dalších vojáků ze Slovenska vznikl 1. česko-slovenský prapor radiační, chemické a biologické ochrany o 469 mužích a ženách.

Ještě před vypuknutím konfliktu pomáhali čeští vojáci s evakuací českých občanů zpět do vlasti. Dne 20. března po několikadenním ultimátu, požadujícím, aby Irák ukončil produkci zbraní hromadného ničení a splnil rezoluce Rady bezpečnosti OSN, zahájili spojenci na tuto zemi letecké útoky. Tím začala operace Irácká svoboda (Iraqi Freedom) a raketová válka nad Kuvajtem. Spojenecké síly rychle a s minimálními ztrátami porazily iráckou armádu a americký prezident George W. Bush 1. května vyhlásil oficiální ukončení hlavní fáze válečných operací.

Čeští a slovenští vojáci měli během konfliktu kontrolovat místa dopadů raket a oblasti s nečekaným výskytem neznámých chemických látek. V polovině dubna 2003 pak dostali rozkaz k zapojení se do poskytování humanitární a lékařské pomoci v Iráku. Zajišťovali pravidelný přesun humanitárních konvojů zejména s pitnou vodou a dalšími komoditami ze základny Doha v Kuvajtu do irácké Basry a zabezpečovali přesun osob a materiálu pro vybudování vojenské polní nemocnice v Basře, kde svou působnost 18. května 2003 zahájil další český kontingent, tvořený zejména 7. polní nemocnicí, jež měla zajišťovat lékařskou péči místnímu civilnímu obyvatelstvu i příslušníkům AČR a případně dalších ozbrojených sil.

Další část tohoto kontingentu představovala Vojenská policie, jejímž úkolem zpočátku bylo zajišťovat doprovodnou, ochrannou a strážní činnost. K těmto činnostem se přidal ještě úkol pomoci s výcvikem a výukou na místní policejní akademii v Az Zubayru. Tím se kontingent Vojenské policie zapojil do mise IZ SFOR (Iraqi Stabilisation Forces), která měla zajistit postkonfliktní stabilizaci země a osamostatnění místních politických elit od podpory zahraničních vojsk. Na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1546 ke dni 19. července 2004 byla tato mise přejmenována na Mnohonárodní síly pro Irák (Multi-National Force Iraq) – MNF-I. V Iráku na základně Shaiba se postupně vystřídalo 12 kontingentů Vojenské policie, než zde čeští vojenští policisté začátkem roku 2007 výcvikovou činnost ukončili. V následujících letech pak pokračovaly v práci další kontingenty AČR v rámci MNF-I na základně COB na letišti v Basře, kde působily do roku 2009, kdy začalo stahování spojeneckých vojsk z Iráku. Přestože se původně očekávalo, že intervence spojeneckých vojsk bude krátká a brzy dojde k nastolení místní soběstačné demokratické vlády, v době odchodu českých jednotek byla politická situace v zemi nestabilní a bezpečnostní situace se v průběhu roku 2006 nadále zhoršovala. Po úplném stažení amerických sil ze země roku 2011 se Irák pomalu propadl do občanské války, která se roku 2014 transformovala do války proti Islámskému státu, do níž se opět zapojily i síly Spojených států amerických v operaci Inherent Resolve. K ní se následně přidaly také kontingenty armád dalších států, a s nimi roku 2016 i Česká republika. Islámský stát byl v Iráku úspěšně poražený roku 2017, nicméně přítomnost mnohonárodnostních sil v zemi nadále trvá. Další působení příslušníků AČR v Iráku je ale již zcela jinou kapitolou, než o které pojednává prezentovaná kniha.

Publikace Vladimíra Marka, vojenského novináře, který byl od konce března do počátku června 2003 jako válečný zpravodaj příslušníkem 1. československého praporu radiační, chemické a biologické ochrany a který pak v letech 2003–2006 opakovaně navštívil kontingenty polní nemocnice i Vojenské policie v Iráku, přináší řadu krátkých příspěvků ilustrujících pobyt českých chemiků, zdravotníků a vojenských policistů v Kuvajtu a Iráku. Ty jsou doplněny o přehledné shrnutí působení jednotek Armády České republiky na misích v této oblasti ve zmíněném období a o fakta z historie i současnosti Iráku. Představovaná kniha, vydaná na podzim roku 2007, je rozšířením původního titulu Stopy v písku, který vyšel již roku 2003. Nové vydání s novým názvem bylo doplněno o několik příběhů z let 2003−2006 a bylo tedy aktuální zprávou o nedávném dění prakticky z první ruky.

Citace:

Marek, Vladimír, Stopy u Šatt-al-Arab: z působení českých chemiků, zdravotníků a vojenských policistů na území Kuvajtu a jižního Iráku. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, Agentura vojenských informací a služeb, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7278-426-4