Masarykova cesta Prahou 21. prosince 1918

Až do první světové války byly republikánské ideje v české společnosti naprosto bezvýznamné. České politické strany stály většinou na pozicích tzv. státního práva, argumentovaly nepřetržitou existencí Českého království a celku zemí Koruny české. Situace ve vedlejších zemích, tj. na Moravě a ve Slezsku, byla jiná, tamní obyvatelstvo do značné míry zdůrazňovalo jedinečnost a svébytnost těchto historických zemí. Ani tam tak nenalézaly republikánské ideje ohlasu. Ještě v průběhu první světové války se mezi příslušníky československého odboje objevovala představa, že nový stát by mohl být např. sekundogeniturou ruského carského rodu Romanovců.

A přece po rozpadu habsburské monarchie došlo k naprostému rozchodu s monarchistickou tradicí. Prvním prezidentem se dne 14. listopadu 1918 stal Tomáš Garrigue Masaryk. O jeho zvolení se nehlasovalo, zvolen byl aklamací, manifestačním projevem nadšení zástupců českého národa.

Přesto ještě nebylo definitivně rozhodnuto o tom, že státním zřízením nového státu bude republika. Prozatímní ústava (zákon č. 37/1918 Sbírky zákonů a nařízení), přijatá 13. listopadu 1918, v souvislosti s prezidentem republiky hovořila o tom, že „úřad prezidenta trvá až do doby, kdy podle ústavy konečné nová hlava státu bude zvolena.“ Prezidentské pravomoci byly k Masarykově nelibosti zprvu vesměs reprezentativní; posíleny byly zákonem č. 271/1919 Sb. z. a n. z 23. května 1919. Prezident získal pravomoc jmenovat a odvolávat vládu, přidělovat jejím členům jednotlivé resorty, účastnit se schůzí vlády a předsedat jim; mohl zvát vládu nebo její členy k poradám, vyžadovat zprávy od ministrů; parlamentu mohl doporučovat opatření a naopak mu musel „občas“ předkládat zprávy o stavu republiky.

Tyto nové pravomoci ve spojení s obrovskou osobní autoritou T. G. Masaryka zaručovaly, že prezident bude v novém státě hrát zásadní úlohu. Definitivní ústava ČSR (zákon č. 121 Sb. z. a n.) byla přijata 29. února 1920. Výslovně uváděla, že Československo je demokratickou republikou, a prezidentu republiky, volenému na sedm let, dávala obdobné pravomoci, jakým se těší i dnes.