MATYÁŠ II., Der Roem. Kays. May. Instrvction…

Dne 28. února 1621 byl uzavřen tzv. Drážďanský akord, smlouva mezi slezskými stavy a saským kurfiřtem Janem Jiřím I., jíž byly na území Slezska garantovány náboženské svobody. Slezským povstalcům, kteří se připojili k českému stavovskému povstání, byla následně až na výjimky z řad nejvyššího velení císařem Ferdinandem II. udělena amnestie. Od tohoto okamžiku bylo tedy ve Slezsku uznáno luterství za povolené – ne však rovnoprávné – náboženství.

Dnešní knihou, jíž si výročí Drážďanského akordu připomínáme, se však vrátíme o několik let zpět, na začátek událostí, které ve vydání tohoto dokumentu vyústily. Pražská defenestrace v květnu 1618 měla ve Slezsku velký ohlas, a když čeští stavové požádali slezské stavy o pomoc, většina knížat i vratislavská městská rada souhlasily. Vedoucí roli zde sehrál kníže Jan Jiří Krnovský z rodu Hohenzollernů, který již dlouho vedl majetkoprávní spory s Habsburky o některá hornoslezská panství (zejména Bytomsko a Bohumínsko). Tento kníže se také postavil do čela slezských povstaleckých vojsk.

Slezský vojenský sbor měl na základě usnesení zemského sněmu ve Vratislavi v říjnu 1618 zasáhnout proti císařské armádě operující v Čechách. Společně s českým stavovským vojskem působil následně i v Rakousku, a i přes opakovaná diplomatická jednání a výzvy nejen ze strany císaře, ale také polského krále, jehož oddíly lehké jízdy hrozily vpádem na slezská území, přistoupilo Slezsko ke stavovské konfederaci a podpořilo volbu Fridricha Falckého českým králem.

Kromě Polska ohrožoval Slezsko také další jeho soused – saský kurfiřt, s nímž se ve velkém potýkal Jan Jiří Krnovský v Lužici. Z ní se ale během druhé poloviny roku 1620 musel se slezskými oddíly postupně stáhnout. Ačkoliv tento odhodlaný velitel v bojích pokračoval i po Bílé hoře, slezské stavy viděly jako jediné východisko porozumění s drážďanským dvorem, které bylo završeno na konci února 1621 právě Drážďanským akordem.

Téměř padesátistránkový tisk, který dnes představujeme, obsahuje kopii instrukce císaře Matyáše II. z 11. listopadu 1618 určenou slezským knížatům a stavům v reakci na rozhodnutí říjnového sněmu ve Vratislavi, která udává 29 argumentů, proč Slezané nemají vstupovat do unie s českými stavy a podporovat nepokoje. Tuto císařskou výzvu následuje zamítavá odpověď slezských stavů, vydaná ve Vratislavi 29. listopadu 1618. Tisk, vydaný v této podobě již roku 1618 u Samuela Adama z Veleslavína v Praze, představuje argumentaci, která stála na počátku aktivní účasti slezských vojsk v první fázi třicetileté války.

Citace:

MATYÁŠ II., Der Roem. Kays. May. Instrvction, Was dieselbe aus Anstifftung boeser Raehte, un[d] des Koenigreichs Boeheimb Feinde, bey juengstgehaltenem Fuerstentag in der Stad Breslaw, den herrn Fuersten vn[d] Staenden in Schlessien ferner proponiren und verbringen lassen : damit mas sie dann unter ander, abermal durch 29 erdichte Argumenta, auch dieses bereden wollen, samb die im koenigreich Boehmen, entstandene Unruhe, nit ein Religions Werck were, und die Union nicht anglende, Darumden dann die Herzen Schlesier nicht schuldig weren, den Herzen Staenden in Boeheimb ferner Huelffe zu leisten, sondern viel mehr schuldig seyn solten, auch die vorige ihnen zugeschickte Kriegshuelffe widerumb zuruck zu fordern [S.l.] [s.n.], 1618 zu Prag : Bey Samuel - Adam von Weleslawin. 48 s. ; 19,5 x 15,5 cm