Když 27. srpna 1916 vstoupilo Rumunsko do první světové války na straně Dohody, musely na to ústřední mocnosti promptně reagovat přesunem části svých vojsk na nově vzniklá bojiště. Na frontu do Jižních Karpat byl v říjnu 1916 odeslán i 1. prapor c. a k. pěšího pluku č. 21, v jehož řadách sloužil zkušený poddůstojník Josef Meruňka. Jeho knižně vydané memoárové vyprávění začíná právě touto dobou. Primárně jde ale v knize především o Meruňkovy zážitky z rumunského zajetí, kam se zakrátko vlastním přičiněním dostal.
Po strastiplné jízdě v nákladních vagónech se Meruňka ocitnul v zajateckém táboře Sipote poblíž dnešních rumunsko-moldavských hranic. Podmínky v táboře, tvořeném nízkými baráky obehnanými ostnatým drátem, byly velmi kruté, a proto nebylo překvapením, že úmrtnost zajatců dosáhla obřích rozměrů. Autorovi spoluzajatci hynuli v důsledku hladu, zimy, infekčních nemocí (zejména tyfu), i hrubého zacházení dozorců.
Meruňkovi vzrostly naděje na lepší zítřky díky setkání s Milanem Rastislavem Štefánikem, který se tehdy objevil v rumunských zajateckých lágrech díky zprostředkování zdejší francouzské vojenské mise. Přislíbil zajatcům možnost brzkého vstupu do československého vojska a v autorovi zanechal velmi hluboký dojem. Do legií se ale zajatci nedostali a místo toho je čekaly nucené práce na polních opevněních. V nesnesitelných podmínkách umírali další Meruňkovi kamarádi. On sám dokázal vydržet až do jara 1918, kdy se dočkal vysvobození. Spolu s dalšími přeživšími byl odeslán do Bukoviny v rámci výměny zajatců mezi ústředními mocnostmi a Rumunskem. Uvádí, že z tří set Čechů, kteří byli původně v lágru, přežilo pouze pět.
Kratší stylizované memoáry vydalo nakladatelství časopisu Kamarádství, kde byly převážně zveřejňovány válečné vzpomínky veteránů z rakousko-uherské armády a jednotek domácího vojska z doby stabilizace mladého československého státu. VHÚ Praha je zdigitalizoval a jsou dostupné na Digitální studovně Ministerstva obrany ČR.
MERUNKA, Josef. Za ostnatým drátem: v zajateckém táboře v Rumunsku. 2. vydání. Praha: Časopis Kamarádství, 1934. Dostupné z: https://digitalnistudovna.mo.gov.cz/uuid/uuid:60e63ae5-0ab4-49c1-ae8a-f82566b02cb5