Mit dem VII. Korps ins Sudetenland: Erinnerungsblätter aus großer Zeit

15. březen 1939 patří k nejtemnějším dnům novodobých českých dějin. Počátky vojenského obsazení, zřízení Protektorátu Čechy a Morava a následné více než šestileté okupace byly paradoxně německým porušením Mnichovské smlouvy uzavřené 30. září předchozího roku. Těmto událostem předcházel diplomatický nátlak na druhorepublikovou vládu, vyhlášení samostatnosti Slovenska 14. března a cesta prezidenta Háchy s ministrem zahraničí Chvalkovským do Berlína s cílem dojednat konkrétní podoby vztahů mezi zbytkem Československa a Třetí říší v reakci na slovenskou samostatnost. Delegaci se dostalo protokolárně korektního přijetí, samotný průběh vyjednávání se ale nesl v duchu výhružek a nátlaku hraničícího s vydíráním; v zásadě bylo cílem vynutit garanci nekladení ozbrojeného odporu německým jednotkám výměnou za nevyhlášení války a příslib autonomie. Hácha v průběhu jednání utrpěl srdeční příhodu a pod tlakem okolností podepsal prohlášení o neagresivním převzetí Čech a Moravy Německem. Ačkoli byl daný dokument de iure neplatný, fakticky znamenal konec české suverenity do konce druhé světové války.

První jednotky Wehrmachtu a SS překročily tehdejší státní hranici již 14. března v podvečer v rámci obsazování průmyslového Ostravska ve snaze předejít polským intervencím v této oblasti. Zde také došlo ke střetu mezi československou a německou armádou známému též jako bitva u Czajankových kasáren. Německá kolona zde narazila na odloučenou rotu 8. pěšího pluku „Slezského“, jejíž strážný bránil koloně ve vjezdu do objektu. Situace rychle přerostla v přestřelku, v jejímž rámci Němci nasadili i dostupné těžké zbraně. Narazili nicméně na úspěšný odpor, který byl ale nakonec ukončen vyčerpáním zásob munice obránců a jejich následnou kapitulací. Ráno v 3:35 hodin 15. března byl v návaznosti na průběh vyjednávání prezidenta Háchy v Berlíně vydán rozkaz se zákazem klást jakýkoli odpor, civilní obyvatelstvo bylo o situaci zpraveno o hodinu později rozhlasem. Kromě armády vstoupily na české území také složky tajné policie, které okamžitě začaly se zajišťováním klíčových materiálů a osob. To vyústilo v tzv. Aktion Gitter, rozsáhlou, předem připravenou vlnu zatýkání potenciální opozice, Židů, německých emigrantů a levicových aktivistů; během prvních dvou dnů bylo zatčeno na 6000 osob.

Okupace byla německou stranou maximálně propagandisticky vytěžena. Postupující jednotky doprovázela řada fotografů a filmových štábů s cílem zachytit a prezentovat mezinárodně neuznanou a protizákonnou okupaci v co nejpozitivnějším světle. Výsledkem tak byla řada glorifikačních titulů, krátkých filmů, filmových zpravodajských relací a především fotografií nadšeného německého obyvatelstva vítajícího mír a stabilitu, které s sebou měl přinášet Wehrmacht. Součástí pečlivě konstruovaného obrazu je i dnes představovaná kniha s předmluvou tehdejšího velitele VII. sboru generála pěchoty Eugena rytíře von Schoberta Mit dem VII. Korps ins Sudetenland. Primárně fotografická publikace zachycující postup 7. armádního sboru přes Šumavu v úseku Prášily-Vitěšovice je učebnicovým příkladem propagandistické publikace. V rámci jednotlivých kapitol, představujících vybrané zastávky směrem do vnitrozemí, zachycuje kniha jednotky Wehrmachtu v pozitivním světle vřelých kontaktů s místním obyvatelstvem, prezentuje Šumavu (a potažmo celé Čechy a Moravu) jako odnepaměti integrální součást Německa (či spíše Svaté říše římské ve smyslu Německa) a současně v několika případech zesměšňuje československý stát a armádu.

Jako jedinečný artefakt doby, výstižně demonstrující propagandistické pojetí události, jejíž 80. výročí si připomínáme, by kniha neměla uniknout pozornosti čtenářů.

Citace:

Mit dem VII. Korps ins Sudetenland: Erinnerungsblätter aus großer Zeit. München: Zentralverlag der NSDAP, Frz. Eher Nachf., 1939.