Národní politika s mobilizační vyhláškou

Sobotní vydání české Národní politiky z 1. srpna 1914 přineslo na své titulní stránce další potvrzení skutečnosti, že rakousko-uherské soustátí právě vstoupilo do rozsáhlého válečného konfliktu. Po vyhlášení války Srbsku 28. července přišlo o tři dny později i očekávatelné nařízení všeobecné mobilizace (částečná proběhla již před vyhlášením války - 26. července). S přihlédnutím k situaci v dalších evropských zemích se již v tuto chvíli mohlo stěží předpokládat, že konflikt bude mít lokální ráz a odehraje se pouze na balkánském bojišti.

Mobilizační vyhlášky, které se již předtím objevily vylepené na veřejných prostranstvích, se týkaly ročníků 1877-1892, respektive těch osob, které ještě nepostihla částečná mobilizace. S ohledem na bobtnající konflikt začalo být zakrátko toto časové rozpětí z obou stran rozšiřováno, až se v roce 1918 dostalo na rozsah let 1865-1900.

Obsah krátkých článků z druhé strany sobotního vydání nemohl nechat nikoho na pochybách, že probíhá obrovská mezinárodní krize, jejímž vyústěním bude minimálně evropský ozbrojený konflikt. Část textu však ukazuje, že vidina globální války ještě nebyla v novinových redakcích, potažmo v dohlížecích orgánech, plně přijímána. Články se spíše snaží obyvatelstvo uklidnit tím, že všeobecná mobilizace ještě neznamená válku s takovými mocnostmi jako Rusko, a autoři se následně zaštiťují důvěrou v mírové úmysly jak císaře Františka Josefa I., tak i cara Mikuláše II. Stejně tak se obrací s nadějí na německého císaře Viléma II., jako na toho, kdo chce být nazýván „Vilémem mírumilovným“. Tato důvěra je však spíše zbožným přáním, což autoři nechtěně přiznávají, když otevřeně počítají se skutečností, že budou považování za „upřílišené optimisty“, a používají slovní obraty typu „dosud je naděje“. V den, kdy byl deník distribuován mezi obyvatelstvo, už nebyla ani naděje - Německo totiž 1. srpna vyhlásilo válku Rusku.

Mezi českým obyvatelstvem značně rozšířená Národní politika - četl ji i Haškův Švejk - vycházela i v průběhu války. Postupně se na jejích titulcích začal pravidelně objevovat velký nadpis „Válka evropská“, který byl zakrátko přeformulován na spojení „Válka světová“. Národní politika přežila rozpad monarchie v roce 1918 a i za první republiky se těšila solidní popularitě. Smrtelnou ránu ji zasadil až jiný převrat – v roce 1945.
Celé číslo Národní politiky z 1. srpna 1914 si můžete přečíst zde.

Citace:
Národní politika. Praha: Ludvík Bratršovský, 1914, roč. 32, č. 209. ISSN 1802-5110.