Německá 10,5 cm lehká polní houfnice vzor 18/40 N

Tato lehká polní houfnice, německy „leichte Feldhaubitze“ byla standardní taženou polní houfnicí Wehrmachtu na divizní úrovni a používala se na všech bojištích a frontách, kde sloužila německá armáda, od Afriky až po Sibiř. Její vývoj začal v letech 1928–29 ve zbrojovce Rheinmetall. V roce 1935 byla zavedena do výzbroje německé armády, která tak získala kvalitní polní houfnici s dostřelem přes 10 km. Zbraň měla i exportní úspěchy a dodávala se např. do Španělska, Portugalska nebo Maďarska.

V počátcích druhé světové války se houfnice osvědčily jako velmi účinné a spolehlivé a to jak při plnění úkolů přímé palebné podpory pěchoty tak i v boji proti tankům. Manévrová válka si však vyžadovala větší dostřel, což mohlo být dosaženo zvětšením prachové náplně. Tím by však docházelo k velkému zatížení zbraně. Konstruktéři v Rheinmetallu tuto otázku vyřešili přidáním úsťové brzdy. V roce 1940 tak vznikla modifikace 10,5 cm lehká polní houfnice 18M, kde písmeno „M“ znamená zkratku pro úsťovou brzdu, německy „Mündungsbremse“. Výkonnější prachovou náplní dosáhla houfnice větší počáteční úsťové rychlosti, která se ze 470 m/s zvýšila na 540 m/s.  Zároveň se zvýšil dostřel z 10,6 km na 12,3 km.

Houfnice si získaly pro svou spolehlivost, jednoduchou ovladatelnost a zároveň nenáročnost na údržbu oblibu vojáků, kteří u nich sloužili. Zdála se být dokonalou zbraní, avšak v bojích na východní frontě v letech 1941–42 se projevil její významný nedostatek – hmotnost. Ta byla v bojové poloze 2065 kg a v přepravní poloze dokonce 3490 kg. Nekvalitní ruské cesty v kombinaci s deštivým počasím se staly doslova pastí pro takto těžká děla. Možné řešení se nabízelo umístit houfnici, resp. kolébku s hlavní a brzdovratným ústrojím, na lehčí lafetu. V roce 1943 přichází zbrojovka Rheinmetall s řešením. Původní nýtovaná a solidně stavěná lafeta byla nahrazena lehčí trubkovou, která se používala u 75 mm protitankového kanonu Pak 40. Ten byl taktéž vyráběn zbrojovkou Rheinmetall. Nová modifikace pak získala název 10,5 cm lehká polní houfnice 18/40. Bojová hmotnost této zbraně klesla na 1900 kg. Bohužel šlo spíše o improvizované řešení a zbraň se potýkala s určitými potížemi. Nicméně se vyráběla až do konce války. Celkem bylo vyrobeno 11 831 kusů houfnic typu 18 a 18M a 10 265 kusů typu 18/40.

Důkazem, že šlo o velmi kvalitní zbraň, je i její použití v několika samohybných verzích. Již zkušenosti z polského tažení v roce 1939 ukázaly, že Blitzkrieg vyžaduje samohybné dělostřelectvo, schopné držet krok s tanky. Díky svým kvalitním palebným vlastnostem se tyto houfnice implementovaly na různé podvozky ať už vyřazovaných německých nebo kořistních tanků. Vznikla tak škála samohybných děl na bázi právě této 10,5 cm houfnice, ze kterých lze jmenovat např. „Wespe“ na podvozku tanku Panzer II,  „Sturmhaubitze 42“ na podvozku útočného děla Stug III, „10,5cm leFH 18/40 auf Geschützwagen 38 H“ na podvozku francouzského tanku Hotchkiss H 38 nebo „10,5cm leFH 18/3 auf Geschützwagen B2 (f)“ na podvozku francouzského těžkého tanku Char B.

Po skončení války zůstalo na území Československa velké množství německého materiálu, ať už rozpracovaného v českých zbrojovkách, nebo na místech, kde je zanechala ustupující německá armáda. Mnohé z tohoto materiálu posloužilo jako dočasná výzbroj poválečné československé armády. Mimo jiné to byly i 10,5 cm lehké polní houfnice, které byly částečně upraveny a zavedeny do československé armády pod označením 10,5 cm lehká houfnice vzor 18/40N, kde písmeno N mělo označovat, že šlo původně o německý materiál. Houfnice sloužily v československé armádě do začátku 50. let 20. století, kdy došlo v rámci unifikace výzbroje československé armády se Sovětskou armádou k jejich vyřazení.

Ve sbírce Vojenského historického ústavu Praha se nachází několik 10,5 cm lehkých polních houfnic vzor 18/40, resp. 18/40N, které pocházejí z vyřazené výzbroje poválečné československé armády. Lze si je prohlédnout ve stálé expozici Vojenského technického muzea v Lešanech a často jsou také viděny při akcích pro veřejnost v rámci dynamických ukázek.

Takticko-technické údaje:

Hmotnost v přepravní poloze: 2300 kg

Hmotnost v bojové poloze: 1900 kg

Počáteční rychlost střely: 540 m/s

Hmotnost výbušného granátu: 14,81 kg

Maximální dostřel: 12 325 m

Rozsah náměru: -5° až  +42°

Rychlost palby: 6 – 8 ran za minutu