Německá houfnice sFH 18 ráže 15 cm při střelbě

Vývoj této houfnice byl zahájen ve druhé polovině dvacátých let. Jak düsseldorfská firma Rheinmetall, tak Krupp přišly s vlastními konstrukcemi, z nichž ani jedna nebyla optimální. Německá armáda proto zkombinovala základ děla od firmy Rheinmetall s lafetou od Kruppa. Houfnice sFH 18 byla německou armádou přijata do služby v květnu 1935.

Ráže houfnice byla ve skutečnosti 149 mm. Délka hlavně činila 29,5-násobek ráže, tedy 4,44 metru. Náměr činil až +45°, odměr 60°. U standardního granátu o váze 43,5 kg činila úsťová rychlost 520 m/s a maximální dostřel 13 325 m; očekávalo se, že hlaveň vydrží 15 000 –25 000 výstřelů. Rychlost střelby byla 4 výstřely za minutu. Transport zajišťovala buď koňská spřežení – v takovém případě byla houfnice rozložena na dvě části –, anebo dělostřelecký tahač. Pokud byla sFH 18 tažena vozidlem SdKfz 7, činila maximální rychlost až 50 km/h. Hmotnost houfnice v palebném postavení činila 5512 kg, při transportu za dělostřeleckým tahačem 6304 kg (zadní část lafety spočívala na kolesně).

Ve třicátých letech bylo menší množství houfnic sFH 18 vyvezeno do Číny – s tou Německo udržovalo před i po Hitlerově nástupu k moci po dlouhou dobu přátelské vztahy a pomáhalo modernizovat kuomintangskou armádu. V boji proti japonským agresorům se houfnice sFH18 plně osvědčily a předčily své japonské protějšky.

Údaje o tom, kolik měla německá armáda houfnic sFH 18 k dispozici v okamžiku vypuknutí druhé světové války, se liší, uváděno je 1 353, ale i 2 049 kusů. Po napadení SSSR se nedostatkem houfnice stal její dostřel – analogická sovětská děla měla dostřel o několik kilometrů delší. Tento problém byl řešen různými modifikacemi, novinku představovalo zavedení munice s raketovým motorem – tím se dostřel zvětšil až na víc jak 18 km.

I přes uvedený nedostatek pokračovala výroba této houfnice po celou druhou světovou válku a vrcholu dosáhla roku 1944, kdy bylo vyrobeno 2 295 kusů; na výrobě se podílela i pobočka Škodových závodů ve slovenské Dubnici. Celkový počet všech vyrobených kusů za války činí 5 403. Instalováním houfnice sFH 18 na pásový podvozek vzniklo samohybné dělo Hummel, jehož bylo od roku 1943 vyrobeno 724 kusů.

Houfnice sFH 18 byla využívána i po druhé světové válce silami mnoha zemí, jako kořistní ji zařadilo do své výzbroje i čs. dělostřelectvo a v portugalské armádě byla nasazena i do bojů v afrických koloniích.