Dne 1. srpna 1944 vypuklo ve Varšavě povstání proti nacistickým okupantům. Typický polský bojovník varšavského povstání bývá nejčastěji zpodobňován v německém maskovacím převlečníku, kterým sami povstalci přezdívali „panterki“. Praktické oboustranné maskovací oděvy se staly vítanou kořistí, když byly hned první den povstání objeveny velké zásoby ve skladech v ulici Stawki. Zejména rubové hnědé strany převlečníků se hodily pro boj v ruinách města.
Poté co byly v polovině 30. let v nacistickém Německu vytvořeny první tři pluky SS-VT (Verfügungstruppe), vzešel nápad vybavit novou složku maskovacími doplňky. V německé armádě byly v té době již plošně rozšířeny stanové dílce s maskovacím potiskem, návrh SS-VT počítal nově i s potahy na přilby a maskovacími převlečníky. V čele oddělení, které mělo na starost vývoj maskovacích prostředků, byl Johann Georg Otto Schick. Důraz byl kladen na to, aby se na jednotlivých součástkách vzor neopakoval. Vznikly tak varianty schémat pro stanové dílce (součástí tisku byly i číslice, kvůli sestavování stanů) a jiné pak pro potahy a převlečníky. Od léta 1937 se pak nové potahy na přilby, a později na počátku války i převlečníky, začínají rozšiřovat mezi vojáky. Postupně bylo vytvořeno velké množství maskovacích schémat vyráběných sítotiskem, či pomocí tiskových válců. Základní idea převlečníku byla rozbít siluetu vojáka a poskytovat mu kromě maskování i ochranu před nepřízní počasí. Převlečník byl koncipován jako oboustranný, z jedné strany s převažující zelenou, z druhé pak s odstíny podzimních barev. Zatímco první typy byla navržené pro nošení přes výstroj, pozdější varianty již měly vlastní kapsy a poutka na dodatečné maskování.
Představované druhé provedení oboustranného maskovacího převlečníku bylo charakteristické vertikálními průvleky, které umožňovaly přístup k munici na opasku. Původně měl být totiž převlečník nošen přes výstroj. Dobře patrná jsou čísla na tmavých maskovacích polích.