O Juliovi Fučíkovi a první republice v Našem vojsku z roku 1948

Popravou v berlínské věznici Plötzensee 8. září 1943 byl ukončen život komunistického novináře a odbojáře Julia Fučíka, který se stal po konci druhé světové války vzývaným hrdinou a legendou protinacistického odboje. Pro komunisty byl ideální osobou pro zvýraznění jejich zásluh na odbojové činnosti – byl relativně mladý a zároveň byl i dlouholetým členem strany a navíc vždy vyjadřoval nekritický obdiv k Sovětskému svazu. Zásadní pro budování jeho kultu pak byla Reportáž psaná na oprátce, tedy jeho dopisy ve formě motáků, které se podařilo dostat ven z věznice na Pankráci (blíže tento článek – https://www.vhu.cz/exhibit/fucik-julius-reportaz-psana-na-opratce-prvni-uplne-kriticke-a-komentovane-vydani/).

Fučík měl za sebou prvorepublikovou minulost komunistického novináře, de facto nepřítele tehdejšího státního zřízení, který žil nezřídka v ilegalitě nebo utíkal do Sovětského svazu. Na to bylo v prvních poválečných letech v komunistickém i nekomunistickém tisku zapomínáno, podobně jako například to, že českoslovenští legionáři bojovali v Rusku proti Rudé armádě. Po únoru 1948 se začala postupně zintenzivňovat prezentace meziválečného politického zřízení jako buržoazní říše zla. Nestalo se tak ze dne na den, Klement Gottwald dával ještě po své inauguraci najevo úctu ke svým prezidentským předchůdcům, ale v tisku se už postupně začalo s očerňováním. Výjimkou nebyl ani ten vojenský. V časopise Naše vojsko vyšel v listopadu 1948 článek Jaká byla?, kde dochází k odsudku první republiky, její domácí („namířila pušky četníků proti dělníkům“) i zahraniční politiky („pod vlivem a komandem západních mocností vyráběly se nemohoucné slepeniny à la Malá Dohoda“).

Komunisté převzali za druhé světové války silně nacionální rétoriku a označili se po únoru za jediné opravdové vlastence, kteří prošli válečnou zkouškou. V závěru citovaného článku je tak vznesen další zásadní „důkaz“ špatnosti první republiky a to policejní fotografie Julia Fučíka, „jednoho z největších hrdinů druhé světové války“ a vlastence, „který miloval svoji republiku“. Snímky jsou dle autora článku nejpádnější obžalobou režimu první republiky, který si dovolil pronásledovat jednoho ze svých největších hrdinů.

Julius Fučík byl tehdy zatčen po ukončení prezenční vojenské služby, které se mimochodem snažil několik let předtím vyhýbat. Důvodem byla, stejně jako u řady jiných komunistů, jeho předchozí politická činnost, která se dostávala nezřídka za rámec legality. Ve článku již není uvedeno, že Fučík byl následně propuštěn a před nástupem trestu se nejprve skrýval, aby poté odcestoval do Sovětského svazu. Vedle policejní fotografie Fučíka je vyfocená jeho cela na Pankráci, ve které byl vězněn nacisty. Snad pro propagandistické srovnání, že buržoazní režim první republiky si v některých věcech nezadal ani s německými okupanty

Citace:

Jaká byla? Naše vojsko. 1948, 7(48), s. 3. Dostupné také zde

Marek Fišer