OERTEL, Hieronymus. Chronologia oder Historische Beschreibung aller Kriegsempörungen unnd belagerungen der Statt und Vestungen auch Scharmützeln und Schlachten ...

Dne 20. července 1526 vyjel z Budína uherský a český král Ludvík Jagellonský v čele svých oddílů, aby se na shromaždišti u Tolny připojil k dalším křesťanským silám. S ohledem na těžkopádné rozhodovací procesy stavovské monarchie, které trvaly již od května, na jeho mezinárodní izolaci danou doznívající selskou válkou v Tyrolsku a Salcbursku (link jakmile bude) a také další začínající italskou válku byly jeho válečné přípravy značně opožděné. Osmanská armáda sultána Sulejmana I. byla na pochodu již od začátku května a před polovinou června se celá shromáždila pod Bělehradem. Jediné, co mohlo králi Ludvíkovi poskytnout drahocenný čas ke shromáždění vlastních sil, byla obrana pohraničních pevností. Bělehrad ale Turci dobyli již roku 1521 a Petrovaradín (dnes součást Novi Sadu v Srbsku) nedosahoval v té době z hlediska opevnění jeho kvalit.

Ačkoliv Ludvík Jagellonský nechal 22. června rozeslat po zemi „krvavý meč“, což byl tradiční uherský rozkaz k okamžité mobilizaci všech dostupných sil, reakce magnátů byla zoufale pomalá. Šlechta se odmítala hnout, dokud nevyrazí sám král, ten však nemohl opustit sídelní město dříve, neboť neměl finanční prostředky na vyplacení žoldu vojsku. Tak se stalo, že ještě dříve, než král Ludvík opustil své sídelní město, předvoj osmanské armády vedený velkovezírem Ibrahimem již 12. července dorazil k hradu Petrovaradín. Velkovezír jej zprvu shledal slabým opěrným bodem a pokusil se jej od 15. června opakovaně dobýt ztečí, ale záhy zjistil, že posádka je dostatečně početná a bude nutno hrad oblehnout a pokořit dělostřelbou a minami. Obležené se zprvu snažil podpořit osvědčený ochránce jižní hranice kaločský arcibiskup Pavel Tomori s 2000 muži, ale s ohledem na osmanskou přesilu až 40 000 vojáků se musel stáhnout na severní břeh Dunaje a nechat Petrovaradín jen jeho vlastním obráncům.

Petrovaradín nakonec dokázal poskytnout králi Ludvíkovi dva týdny času. Až odpálení turecké miny, která otevřela cestu do útrob hradu 28. července, se stalo rozhodujícím bodem obléhání. Následná zteč průlomu v hradbách uspěla, přesto se asi 90 obráncům podařilo ustoupit do hradní věže a pokračovat v boji. Velký vezír jim pak nabídl možnost volného odchodu, což obránci, kteří již rozhodně splnili svoji povinnost, přijali. Pád Petrovaradínu znamenal, že se osmanské armádě otevřely cesty k dalšímu postupu. Buď na sever přes Dunaj do Uher a podél levého dunajského břehu na Pešť, nebo na severozápad podél Dunaje do Chorvatska k Osijeku a odtud pak po překročení Drávy po dunajském pravém břehu na Budín. Sulejman se rozhodl pro druhou variantu, neboť mířil k uherské metropoli. Na této trase musel překonat ještě odpor obránců hradu Újlak (dnes Ilok v Chorvatsku) a pak Osijek a Drávu. Bohužel ani čas poskytnutý hrdinnými obránci Petrovaradína, ani další týden dobývání Újlaku nebyl dostatečný k přípravě a soustředění králových sil, které se od shromaždiště u Tolny přesunuly jižněji k Moháči, neodhodlaly se ale k obraně na linii Drávy u Osijeku.

Autorem prezentované kroniky je německý historik, kronikář a notář Hieronymus Oertel či Ortelius (1543–1614). Pocházel sice z Augsburgu, avšak většinu svého plodného života strávil v Norimberku, tehdejším významném centru evropského knihtisku. Právě představovaná Chronologia se stala jeho nejznámějším a nejúspěšnějším dílem. Mimořádný úspěch a status dobového bestselleru knize zajistily četné a vysoce kvalitní ilustrace. Jejich autorem je norimberský malíř a rytec Johann Siebmacher (zemřel 1611), který proslul jako ilustrátor, tvůrce map, vedut a bitevních scén především z evropsko-tureckých válek. Z jeho ruky se dochovaly desítky detailních mědirytin, jejichž grafické desky po jeho smrti prodali dědicové dalším tiskařům, takže se tyto ilustrace objevovaly i v mnoha mladších edicích.

Chronologia podrobně mapuje válečné konflikty, obléhání pevností, menší potyčky i generální bitvy, které se odehrály v Horních a Dolních Uhrách a v Sedmihradsku v bojích s Osmanskou říší od roku 1395 až do doby vydání svazku. Samotný historický úvod je stručnější, těžiště textu spočívá v detailním popisu tzv. dlouhé turecké války v letech 1593 až 1606, u níž autor zachytil nejen politický a vojenský vývoj, ale poskytl také solidní vhled do průběhu válečných operací, postupu konkrétních obléhání či řešení zásobovacích obtíží. Přináší i zprávy o epidemiích nemocí nebo cenné informace o konkrétních českých, moravských a slezských šlechticích, kteří v Uhrách bojovali či padli. Exemplář Vojenského historického ústavu Praha představuje jedno z mladších rozšířených vydání, jež reflektuje další zvraty na tehdejším válečném bojišti.

Svazek uložený ve fondu Knihovny VHÚ Praha je vevázán v původní celokožené vazbě s dřevěnými deskami. Tmavá useň nese na hřbetu se čtyřmi vazy stopy po zlaceném rostlinném motivu. Na hřbetu se dochoval zlacený štítek a patrné jsou rovněž stopy po dalším, dnes již nedochovaném vlastnickém štítku. Kniha má červeně barvenou ořízku. Tento exemplář původně patřil rodině Csausánszky, konkrétně Johannu a Franciscu Csausánszkým, jejichž vlastnické zápisy nalezneme na předním přídeští. Později se stal součástí Knihovny důstojnického sboru československého pěšího pluku č. 11 a Knihovny městského muzea v Písku. Do sbírky dnešní knihovny VHÚ Praha byl zaregistrován v roce 1952. V minulosti byl podroben odbornému restaurátorskému zásahu, při němž byly poškozené okraje listů citlivě doplněny pravděpodobně japonským papírem, což je metoda běžně užívaná i v moderním restaurování.

Citace:

OERTEL, Hieronymus. Chronologia oder Historische Bescheibung aller Kriegsemvörüngen unnd belagerungen der Statt und Vestüngen auch Scharmüsseln und Schlachten so in Ober und Under Ungern auch Sibenbürgen mit dem Lürcken von Ao. 1395. biss auff gegenwertigezeit denckwürtig geschehen. Nürnberg: Johann Sibmacher, 1603. OERTEL, Hieronymus. Chronologia oder Historische Bescheibung aller Kriegsemvörüngen unnd belagerungen der Statt und Vestüngen auch Scharmüsseln und Schlachten so in Ober und Under Ungern auch Sibenbürgen mit dem Lürcken von Ao. 1395. biss auff gegenwertigezeit denckwürtig geschehen. Nürnberg: Johann Sibmacher, 1603. Dostupné také z: https://books.google.cz/books?id=bc9SAAAAcAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false

Zdeněk Munzar a Renáta Modráková