Operace Jubilee - útok na Dieppe z 19. srpna 1942

Nevelký přístav Dieppe leží na nejvýchodnější části pobřeží Normandie; roku 1940 byl okupován Němci. Na jaře 1942 začali západní Spojenci připravovat rozsáhlý nájezd na toto město (krycí název „operace Rutter“). Do této akce měli být zapojeni i parašutisté. Z toho však sešlo, plány operace byly přepracovány a výsledkem byl obojživelný útok na Dieppe (operace „Jubilee“) bez podpory výsadkářů.

Jádro spojeneckých invazních sil tvořilo pět tisíc mužů z 2. kanadské divize. Podporováni byli komandy složenými zejména z Britů. Kanadští pěšáci a tanky měli zaútočit na město, zatímco nedaleké německé pobřežní baterie měly být neutralizovány útokem komand. Celkový počet útočících vojáků překračoval šest tisíc. Do operace bylo zapojeno zhruba 240 válečných i transportních plavidel, britské námořnictvo však do operace nenasadilo své velké lodě a palebnou podporu tak vyloďovací operaci poskytovaly pouze torpédoborce. Letecké krytí zajišťovalo přes 700 letadel včetně strojů 310. a 312. perutě RAF.

Obrana Dieppe a okolí spočívala na bedrech německé 302. pěší divize; do samotných bojů se zapojilo zhruba 1500 mužů. Němci mohli do boje nasadit stovky letadel, z velké části se jednalo o vynikající stíhací letouny Fw 190.

V noci z 18. na 19. srpna spojenecké lodě odpluly k Dieppe. Na některých plážích se spojenecké jednotky začaly vyloďovat 19. srpna 1942 zhruba v 04:50 ráno, vylodění hlavních sil následovalo o něco později. Celá operace byla naplánována a provedena málo obratně. Spojenecké lodě po cestě narazily na menší německý konvoj a pozemní síly na zalarmovanou německou obranu. Část mužů z komand se vůbec nedostala na břeh, komanda tak svůj úkol splnila jen zčásti.

Z obav před civilními ztrátami nedošlo před útokem na Dieppe k leteckému bombardování, britské torpédoborce neměly dostatečnou palebnou sílu. Necelé tři desítky tanků Churchill byly vyloděny opožděně, polovina z nich nebyla vůbec schopna překonat pláže, zbylé narazily na protitankové překážky a byly do jednoho ztraceny.

Německá palba byla vyloženě vražedná. Za necelých deset hodin od počátku operace byli všichni spojenečtí vojáci překotně staženi, zajatí nebo mrtví. Kanaďané ztratili 907 padlých, takřka 600 raněných a 1946 zajatých, britská komanda přišla o 275 mužů. Padlých spojeneckých vojáků bylo tolik, že pro ně Němci zřídili zvláštní vojenský hřbitov; sami ztratili zhruba 310 padlých a 280 raněných.

Ani ve vzduchu se Spojencům nedařilo – přišli o víc jak stovku letadel, zatímco německé ztráty byly výrazně menší. Britské námořnictvo ztratilo jeden torpédoborec a větší množství vyloďovacích plavidel. Jediný pozitivní výsledek celé operace představovaly cenné zkušenosti s prováděním vyloďovacích operací – Spojenci je získali přesto, nebo právě proto, že z taktického hlediska jejich útok skončil naprostým fiaskem.