PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě dle původních pramenů.

Dne 26. srpna si připomeneme výročí bitvy na Moravském poli, která se udála v roce 1278. Stanula v ní proti sobě česká vojska vedená Přemyslem Otakarem II. a spojená vojska římského krále Rudolfa I. Habsburského a mladého teprve šestnáctiletého uherského krále Ladislava IV. zvaného Kumán. Střet byl důsledkem soupeření o babenberské dědictví rodu, který v polovině 13. století vymřel po meči. Jednalo se o území Rakous a Štýrska, které získal Přemysl Otakar II. prostřednictvím volby místní šlechtou a sňatku s dědičkou Markétou Babenberskou. O rakouské državy usiloval i Rudolf I. Habsburský, což vyústilo v otevřený boj mezi oběma panovníky. K převaze Rudolfa I. přispělo povstání některých větších českých rodů, které podpořil proti Přemyslu Otakarovi II. Ten byl nakonec donucen k uzavření míru ve Vídni v roce 1276, jenž pro něj v důsledku znamenal ztrátu dosavadních územních zisků.

Přemysl míru využil k přípravě odvety. Tou byla další válečné tažení zakončené rozhodujícím střetem na Moravském poli, jednou z největších bitev jezdectva ve střední Evropě ve 13. století.  V Přemyslově vojsku převažovala těžká jízda, v protivníkově armádě potom uherské lehké jezdectvo. Rudolf I. využil chvíle, kdy část české armády doplňovala zásoby mimo tábor, a v dopoledních hodinách zahájil boje útokem lehkého jezdectva na pravé křídlo Přemyslovy armády. Boj byl poměrně dlouho nerozhodný, ale vytrvalý tlak jezdectva způsobil pootočení bitevní linie tak, že české vojsko přestalo mít v zádech tábor, ale řeku Moravu. V této chvíli rozhodl Rudolf výsledek boje definitivně ve svůj prospěch nasazením záloh proti protivníkovu oslabenému pravému křídlu. České vojsko bylo obklíčeno, Přemysl Otakar II. padl a s ním podle některých dobových zpráv i na 12 000 českých bojovníků, což byla přibližně polovina vojska. Rudolfova armáda potom obsadila většinu Moravy. Důsledkem bitvy byla hospodářská a politická krize českého státu.

Bitvě na Moravském poli se věnuje i František Palacký v druhém díle Dějin národa českého v Čechách a na Moravě, který vyšel o Vánocích 1930 v redakci V. Vintingera. Kniha obsahuje 10 černobílých obrazových příloh s výjevy významných událostí z dějin českého národa, které ilustroval Jan Goth. Celoplátěnou vazbu navrhl akademický malíř Ludvík Salač. Kniha je vázaná v původní pevné vazbě, má 490 stran a je rozdělena na devět částí pokrývajících období českých dějin od roku 1253 až do roku 1403. František Palacký se sestavením pětisvazkového díla Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě nesmazatelně zapsal do české historiografie. Jeho práce měla velký dopad na proces formování moderního českého národa. Jeho přístup je někdy také označován jako Palackého koncepce dějin, silně se vymezující proti německému vlivu, zdůrazňující samostatnost českého národa a vyzdvihující husitství. Jak soudobá, tak nadcházející generace historiků se potom vymezovaly vůči jeho dílu a pojetí dějin.

Citace:

Palacký, František. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě dle původních pramenů, díl druhý od roku 1253 až do roku 1403. Praha: Nakladatelství L. Mazáč v Praze, 1930.