Propagační plakát Vojtěcha Preissiga, první předmět ve sbírce Památníku odboje

První předmět převedlo do sbírky Památníku odboje 4. února 1920 ministerstvo zahraničních věcí. Byl jím propagační plakát (barevný linoryt) jednoho z nejvýznamnějších českých výtvarníků 20. století, Vojtěcha Preissiga. Tento exponát záměrně zveřejňujeme dne 28. října 2022, v den výročí vzniku Československa a zároveň při příležitosti znovuotevření Armádního muzea Žižkov pro veřejnost po čtyřleté rekonstrukci (2018-2022).

Vojtěch Preissig (1873–1944) proslul nejen výtvarnou činností, ale i neúnavnou prací pro svou vlast. V roce 1910 se rozhodl odejít do Spojených států s nadějí na větší uplatnění své grafické práce. Těžké období začátků prožil na farmě svého bratra Eduarda ve Virginii. V letech 1911–1916 působil jako učitel grafiky v Uměleckém studentském spolku (Art Students League) v New Yorku a na Teachers College Kolumbijské univerzity. V roce 1916 dostal nabídku z Wentworth Institutu v Bostonu, kde setrval až do roku 1924 jako vedoucí grafického uměleckého oddělení. Právě zde vytvořil v letech 1916–1918 návrhy a realizace dvanácti propagačních plakátů pro československé legie ve Francii.

V roce 1917 se Preissig naplno zapojil také do politické činnosti. Pracoval v odbočce Československé národní rady v New Yorku, jejíž ústředí, vedené Tomášem Garrigue Masarykem, Milanem Rastislavem Štefánikem a Edvardem Benešem, sídlilo v Paříži. V Bostonu, kde bydlel, organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii.

V roce 1931 se definitivně usadil v Praze, bez stálého zaměstnání a téměř bez prostředků. Koncem třicátých let byl krátce zaměstnán v uměleckém oddělení Památníku osvobození. Jeho neblahý osud se však naplnil v roce 1940, kdy byl za ilegální činnost společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou (1904–1942) zatčen a poté vězněn v nacistických koncentračních táborech. Zemřel 11. června 1944 v Dachau na následky celkového fyzického vyčerpání.