Prototyp čs. pistole vz. 38 v ráži 9 mm Parabellum

V průběhu vývoje poslední meziválečné armádní pistole vzniklo několik vzorků, lišících se použitým nábojem a odlišnými rozměry. Exempláře v rážích 7,65 mm Browning a 9 mm Parabellum fungovaly rovněž na principu uzavřeného (dynamického) závěru, avšak v případě silnějšího náboje zkoušky neúměrné namáhání konstrukce, jež by snižovalo životnost zbraně.

Samotná armádní pistole vz. 38 se sice 1. června 1938 dočkala zavedení do výzbroje, avšak k zahájení sériové výroby došlo až v průběhu července 1939 pod dozorem německé okupační správy.

Poslední vývojový vzorek vznikl v době druhé republiky mnichovským diktátem okleštěného Československa. Zahájení prací na nové konstrukci pistole vz. 38 pro náboj 9 mm Parabellum nepochybně inicioval zájem rumunského ministerstva války v průběhu soutěže samopalů. Česká zbrojovka se jí zúčastnila se samopalem upraveným na požadovaný náboj a během zkoušek v Bukurešti ve dnech 29. 11. – 6. 12. 1938 s ním konstruktér František Myška (1899–1983) vystřílel celkem 6 000 ran. Prosincové kolo zůstalo nerozhodnuto a rumunská strana ohlásila zahájení dalšího soutěže na 23. ledna 1939.

Na počátku roku 1939 započal František Myška práce na variantě pistole vz. 38 zařízené na náboj 9 mm Parabellum, avšak na rozdíl od původního vzorku ji navrhl s uzamčeným závěrem s krátkým zpětným pohybem hlavně. Princip řešení spočíval v tom, že přední pouzdro (třmen) tvořilo vedení hlavně a sloužilo k jejímu otáčení. Uvnitř předního pouzdra byly vyfrézovány dvě protilehlé šnekové drážky, v nichž klouzaly řídící výstupky v přední části hlavně. K uzamčení sloužily dva symetricky situované uzamykací ozuby, vyfrézované na hlavni v její zadní polovině. Závěr pistole doznal zesílení přední části z toho důvodu, aby bylo možné využít boční partie závěru k umístění drážek pro symetrické uzamykací ozuby hlavně. Spoušťový mechanismus umožňoval střelbu v režimu SA/DA a byl doplněn otočnou manuální pojistkou, umístěnou na bočnici spoušťového mechanismu.

Na přelomu ledna a února 1939 se Česká zbrojovka zúčastnila v Bukurešti dalšího kola soutěže samopalů, kde sice zvítězila, avšak v důsledku politických událostí nevyústilo vítězství v objednávku z rumunské strany. Informace o jednání s tamním ministerstvem války se sice nedochovaly, ale naděje na prosazení strakonických zbraní očividně nepohasla. Práce na uzamčeném vzorku pistole pokračovaly v druhé polovině roku, kdy podle dochovaných záznamů prováděl konstruktér Myška mezi říjnem a prosincem 1939 funkční zkoušky se vzorkem číslo 300 002. Během nich došlo ke změnám tvaru vytahovače, úpravám čelní plochy hlavně a pro zlepšení podávání konstruktér upravoval tvar vývodek zásobníku. Při zkouškách přesnosti dosahovala pistole průměrného rozptylu 10 ran na vzdálenost 25 metrů o obrazci 105 x 103 mm.

Kromě vzorku číslo 300 002 vyrobila továrna ještě jeden kus s číslem 300 001, jenž se na rozdíl od zkoušeného exempláře dochoval.

Vývojový vzorek s číslem 300 001 získalo muzeum v roce 1981 převodem z VÚ 1317 v Babicích.

TECHNICKÉ ÚDAJE

• Ráž: 9 mm Parabellum
• Celková délka: 213 mm
• Výška: 146 mm
• Šířka: 29, 8 mm
• Délka záměrné: 163 mm
• Délka hlavně: 127, 6 mm
• Kapacita zásobníku: 9 nábojů
• Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 990