Prsten hraničářského praporu 5

Prsten jako symbol závazku patří k ozdobám, které jsou tradičně pevně spojené s prostředím armády. Podle řecké mytologie byl jeho prvním nositelem bájný Prométheus, historicky doložen je u římských legionářů i germánských válečníků a jako doplněk vojenského stejnokroje jej můžeme nalézt i v současné Armádě České republiky.

Velké oblibě se prsteny těšily v armádě meziválečného Československa. Jako příklad může posloužit prezentovaný prsten hraničářského praporu 5. Ten je vyroben ze žlutého kovu s korunkou ve tvaru osmiúhelníku, v jejímž středu se nachází oválný černý kámen s lunetovým osazením. Na kameni je přichycena číslice „5“ z bílého kovu, která je částečně překryta symbolem psohlavce ze žlutého kovu. Na ramenou korunky se nachází lipové ratolesti. Na vnitřní straně lze spatřit značku výrobce a punc „585“, označující čtrnáctikarátové zlato.

Hraničářský prapor 5 vznikl jako nástupce někdejšího c. a k. praporu polních myslivců č. 25 v Moravské Ostravě. Již v únoru 1920 byl přemístěn do Chebu s jednotlivými rotami dislokovanými v Aši, Falknově nad Ohří (dnešním Sokolově) a dočasně též Nejdku a Jáchymově. V povodí Ohře setrval s různými změnami až do osudného roku 1938, kdy se zde zúčastnil série střetů se sudetoněmeckými povstalci. Po podepsání Mnichovské dohody a okupaci pohraničí se vojáci přesunuli do Královic.

Prezentovaný prsten vlastnil Jan Mašek (3. 8. 1894 – 27. 1. 1968), zkušený veterán rakousko-uherské armády z první světové války a účastník bojů o Těšínsko v roce 1919. U hraničářského praporu 5 sloužil od července 1923 jako rotmistr hospodářské správy, následně vykonával funkce účetního rotmistra u 3., 4. a technické roty. Po okupaci zůstal v armádě u likvidujícího orgánu praporu až do konce roku 1939, kdy byl propuštěn do výslužby. Na počátku okupace vyhledával styky s některými příslušníky odboje, nicméně kontakty se během roku 1940 přerušily. V květnu 1945 se aktivně se svou vlastní ukrývanou zbraní zapojil do pražského povstání, nejprve v okolí Riegrových sadů, a posléze u vojenského velitelství Bartoš.

Vnější průměr: 20 mm.

Prsten byl do sbírky Vojenského historického ústavu Praha zakoupen v roce 2019.