Pruská pěchotní jehlovka vzor 1862, rekonstrukce podle systému Beck

Po pruských jehlovkách systému Dreyse zavedly zbraně s dlouhým jehlovým úderníkem do své výzbroje i některé další armády. Konstruktérem francouzské pušky vzor 1866 byl Antoine Alphonse Chassepot (1833‒1905), který se již od poloviny padesátých let věnoval experimentálním konstrukcím pušek – zadovek. První dva typy ještě využívaly k výstřelu perkusní systém, zatímco třetí byl již inspirován Dreyseho vynálezem, v mnohém konstrukčně vylepšeným. Do výzbroje francouzské armády ho zavedli jako Fusil modèle 1866 dne 30. srpna 1866. Již v následujícím roce měla „šasepotka“ významný podíl na vítězství Francouzů nad oddíly Giuseppe Garibaldiho v bitvě u Mentana a do roku 1868 jí byla přezbrojena celá francouzská armáda.

V prusko-francouzské válce let 1870‒1871 se jehlovka Chassepot střetla se svým pruským vzorem a díky mnoha vylepšením ho v celé řadě parametrů předčila. Gumové kroužkové těsnění odsuvného závěru zajistilo podstatně menší únik prachových plynů, a tím i vyšší úsťovou rychlost střely, zaručující i výrazně vyšší účinný dostřel. Francouzská jehlovka byla oproti pruské také kratší a lehčí. Po těchto zkušenostech se Prusové rozhodli své zastaralé jehlovky zásadně rekonstruovat. Řešení přinesl mistr špandavské zbrojovky Johannes Beck (1817‒1903), původně pracující v Dreyseho továrně v Sömmerdě. Zcela změnil konstrukci přední části závěru, kam místo vzduchové komory umístil ocelový válec, do něhož zasahuje změněné pouzdro pro jehlu s kaučukovým těsněním. Při výstřelu bylo pouzdro s jehlou zatlačeno tlakem plynů mírně dozadu proti dutému válci, čímž došlo ke stlačení gumového kroužku, jeho rozšíření, a tím i utěsnění komory. Nová konstrukce závěru významně ulehčila také nabíjení, kdy hladké tělo pouzdra obstaralo zasunutí patrony do hlavně, což u staršího vzoru musel střelec provést palcem sám. S rekonstruovaným závěrem byl zaveden i nový náboj s lehčí a kratší střelou zmenšené ráže 12 mm. Tyto změny vedly ke zdvojnásobení dostřelu, takže upraveno muselo být i hledí, u kterého byl přední list nahrazen rámečkem pro vzdálenosti od 400 do 1 200 metrů.

Popisované rekonstrukce byly prováděny u jehlovek starších vzorů 1860, 1862 a 1865. Současně však byla do výzbroje armády nově vzniklé Německé říše zaváděna moderní puška vzor 1871 systému Mauser, která historii Dreyseho jehlovek definitivně ukončila.

Puška byla do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 1946 převodem ze zbrojnice Ořechovka.

TECHNICKÉ ÚDAJE_

• Ráže: 12 mm
• Délka: 1 360 mm
• Hmotnost: 4 792 g