Rakouská opakovací pistole Passler-Sederl 1889 (Passler-Seidl Modell 1887-III)

Snaha o zvýšení rychlosti střelby pistolí tak, aby se vyrovnaly dvoučinným revolverům vedla ke vzniku řady zajímavých konstrukcí s nejrůznějšími zásobovacími mechanismy. Pozicí revolverů na trhu otřást nemohly; technicky nenabízely kromě plochých tvarů jinou výhodu, jež by je v očích zákazníků favorizovala. Poslední dekádu 19. století však poznamenal nástup samonabíjecích pistolí, jejichž nesporné přednosti postupně vytlačily opakovací pistole zcela na okraj zájmu.

V osmdesátých letech vzniklo na území monarchie několik konstrukcí opakovacích pistolí; za nejstarší z nich jsou považovány pokusné pistole Josefa Schulhofa, pocházející z roku 1884. Zcela jinou konstrukční cestou se pustili tvůrci pistolí Franz Passler z Ottakringu (tehdy) u Vídně a plukovní puškař Ferdinand Seidl z Českých Budějovic, jež jsou známy pod označením Passler & Seidl 1887.

Historie pistolí Passler & Seidl zůstává zatížena řadou otazníků, především se dosud nepodařilo nalézt odpověď na otázku, kdo je vyráběl. Hypotézu, že jejich výrobcem byl puškař a továrník Thomas Sederl, podporuje smlouva uzavřená 27. března 1889 mezi Franzem Passlerem, Ferdinandem Seidlem a Thomasem Sederlem na jedné straně a s civilním inženýrem a setníkem v rezervě Erwinem Riegrem na straně druhé. Na jejím základě totiž odkoupil Erwin Rieger veškeré patenty a z nich vyplývající autorská a vlastnická práva Franze Passlera, Ferdinanda Seidla a Thomase Sederla. Řadu otazníků vyvolává poměr finančního vyrovnání jednotlivých stran: Passler se Seidlem společně obdrželi 4 000 zlatých, ale Thomasi Sederlovi připadla částka 6 000 zlatých. Zjevný nepoměr lze vysvětlit domněnkou, že Sederl nesl veškeré náklady výroby pistolí Passler & Seidl.

Ještě před jejím uzavřením, 19. března 1889, předložil Sederl Erwinu Riegrovi svůj model jednoruční pistole, jež měla podle smlouvy nést v následně přihlášených patentech označení „Repetir-Pistole System Passler-Sederl“. Odborná literatura exempláře s tímto označením nezná, není tím však řečeno, že by neexistovaly. Ve sbírkách se nacházejí modely, odlišující se od standardních pistolí Passler-Seidl několika významnými prvky. Především je jejich páka podavače kryta ocelovým pouzdrem, v jehož polovině se nachází drážka, jíž procházejí oboustranné hmatníky podavače. Kryt není vyroben z ocelového plechu, jak by se mohlo zdát, nýbrž z plného materiálu. Podstatnou inovaci představuje příčně suvná pojistka, jejíž hřídel při zasunutí doleva blokuje pohyb závěru. Hledí inovovaných pistolí již není pevné, nýbrž jeho plátek je uložen na šikmé základně a veden v rybinové drážce. Stejnou konstrukci hledí mají také dochované exempláře pistole Rieger 1889.

V odborné literatuře lze pistole s těmito konstrukčními prvky nalézt pod označením Passler-Seidl Modell 1887-III, jakožto logický výsledek snahy o chronologické seřazení celé vývojové řady.

Exemplář s výrobním číslem 76 získalo muzeum ze starých sbírkových fondů.

TECHNICKÉ ÚDAJE

• Ráž: .320 CF
• Celková délka: 256 mm
• Výška: 142 mm
• Šířka: 36,2 mm
• Délka hlavně: 108 mm
• Délka záměrné: 163 mm
• Hmotnost (bez nábojů v rámečku): 880 g