Rakousko-uherský 30,5 cm moždíř vyrobený Škodovými závody

Na počátku dvacátého století disponovala c. a k. armáda 24 cm moždíři M 98, avšak po rusko-japonské válce seznala, že k ničení nepřátelských pevností potřebuje ještě výkonnější zbraně. Škodovy závody v Plzni tak pod vedením Oskara a Richarda Dirnmoseroých vyvinuly 30,5 cm moždíř M.11 a roku 1912 bylo objednáno 24 kusů této vynikající zbraně. Moždíř byl schopen vystřelit protipancéřový granát o váze 384 kg na vzdálenost až 9,6 km nebo tříštivý granát o váze 287 kg na vzdálenost až 11,3 km. Rychlost střelby je udávána v rozmezí 10–15 ran za hodinu. Vynikající koncepci umocňoval fakt, že se od začátku počítalo s tím, že k transportu moždíře budou využity nejmodernější prostředky automobilové techniky. Moždíř byl přepravován rozložený na tři části pomocí dělostřeleckého tahače Austro-Daimler M.12, jehož autorem byl Ferdinand Porsche; celková hmotnost při přepravě činila zhruba 32 t. Připravit palebné postavení, sestavit rozložený moždíř a připravit jej k palbě trvalo v závislosti na typu terénu 6 i více hodin.

Po vypuknutí války se rakousko-uherské moždíře osvědčily nejen ve službách vlastní armády; Němci si vyžádali jejich zapůjčení a použili je v Belgii a ve Francii. Dalšími úpravami 30,5 cm moždíře vznikla verze M.11/16 a konečně M.16. 30,5 cm moždíř M.16 byl schopen vystřelit až dvacetkrát za hodinu, jeho maximální dostřel činil 12,3 km. Přepravu zajišťoval nový dělostřelecký tahač Austro-Daimler M.17, opět Porscheho konstrukce. Celý vlak měl při přepravě hmotnost 34,9 t, hmotnost moždíře M.16 v palebném postavení činila 23,1 t.

Po první světové válce byly moždíře převzaty do armád nástupnických států rakousko-uherské monarchie. Československá armáda je převzala pod označením 30,5 moždíř vz. 16. Pro přepravu byly využívány původní tahače Daimler vz. 17, později nové typy Škoda Z a Tatra T-25 („vz. 29“). První republika je využívala až do samotného svého konce; roku 1938 byly ve výzbroji 303. a 305. dělostřeleckého pluku. V únoru 1939 bylo všech 17 těchto moždířů s příslušenstvím, stejně jako velké množství dalšího dělostřeleckého materiálu, prodáno nacistickému Německu, které však za ně nezaplatilo.