Rakouský zemní telegrafní přijímač Siemens & Halske AE 3.65
Po celou dobu 1. světové války usilovaly bojující strany o zdokonalení radiotelefonie, tedy bezdrátového přenosu mluveného slova. Pro její mnohem větší komplikovanost než v případě bezdrátové telegrafie, se ale používala pouze výjimečně. Opačným případem byl rozvoj zemní telegrafie používané především pěchotou v přední linii ke spojení s velitelstvím pluků. Stejně jako v bezdrátové telegrafii se využívalo šíření elektromagnetických vln, v tomto případě šlo ale o šíření nízkofrekvenčních vln zemí. Stanice nevyžadovaly stavbu antén. Tato výhoda však byla do jisté míry eliminována nízkým dosahem, asi 2 km. Stanice byly vybaveny dvěma přibližně 50 m dlouhými dráty rozbíhajícími se do stran. Na konci byl každý opatřen kotvou (silným hřebem) upevněnou do země. Jejich prostřednictvím vysílal vysílač elektromagnetické vlny do země a přijímač je opět přijímal. Obdobnými zařízeními byly vybaveny všechny bojující armády. Rakousko-uherská používala mimo jiné právě typ Siemens & Halske AE 3.65. Část tohoto vybavení převzala po roce 1918 i vznikající československá armáda, která v roce 1920 disponovala 45 stanicemi zemní telegrafie.
Zemní telegrafní přijímač získal Vojenský historický ústav Praha do sbírek v roce 1991 převodem z Národního technického muzea.