RATKOŠ, Peter. Povstanie baníkov na Slovensku roku 1525-1526

 

V noci z 26. na 27. července léta páně 1526 vypuklo další z hornických povstání v hornouherských (slovenských) báňských městech. Důvod vzpoury nebyl nijak nový, první nepokoje začaly již v květnu předchozího roku kvůli vyplácení mezd ve znehodnocených mincích a stoupající drahotě. Tato hornická revolta tak probíhala souběžně s vrcholnou fází německé selské války a uherským zemským sněmem, po němž se rozhořely nepokoje i v Budíně a Pešti. Nespokojenost mezi uherskou šlechtou vznikla kvůli stavu státní pokladnice a kvůli předchozímu zavedení znehodnocené měděné mince, z něhož byli obviněni Thurzové a Fuggerové. První hornický odpor přinesl své ovoce, když 19. května 1525 došlo k dohodě mezi horníky a Thurzovsko-fuggerovskou společností, která přislíbila platit mzdy horníkům ve stříbře.

K pochopení souvislostí je třeba uvést několik skutečností. Těžbu stříbra a mědi v celém prostoru báňských měst měla od královské koruny v nájmu Thurzovsko-fuggerovská společnost, které z ní připadala také většina zisků, jež měly jinak náležet primárně královské pokladně. Fakt, že bratr hlavního představitele společnosti uherského magnáta Jiřího Thurzy Alexius držel úřad královského pokladníka, značně usnadňoval machinace s penězi. Již rok po svatbě krále Ludvíka Jagellonského s Marií Habsburskou v lednu 1522 daroval král své ženě hornouherská báňská města. Ta se pak s energií sobě vlastní pustila do snahy získat je od nájemců zpět do vlastní správy.

Po květnovém sněmu 1525 byl ihned svolán další sněm na červen do Hatvanu, kde došlo k výměně zemské vlády, v níž měla převládnout nižší šlechta více oddaná králi (k podobné výměně vlády došlo v předchozích letech i v Čechách, kde měla stejně dočasný charakter jako tato v Uhrách). V rámci toho došlo také ke konfiskaci celé Thurzovsko-fuggerovské společnosti a k jejímu převedení pod královskou komoru. Ta ale na rozdíl od magnátů Thurzů a bankéřů Fuggerů nedisponovala dostatečným kapitálem k tomu, aby udržela celý provoz v chodu, což vedlo k propouštění a hromadné nespokojenosti. V červenci 1525 došlo v Banské Bystrici k nové vzpouře horníků stěžujících si na nízký plat, kterou se ale podařilo dočasně ukonejšit. V září 1525 pak horníci vytvořili v Španej Doline hornický svaz, který sdružoval horníky z měst Banská Bystrica, Banská Štiavnica, Kremnica, Hodruša a Špania Dolina, který měl hájit zájmy horníků.

Vzhledem k tomu, že k žádné nápravě poměrů mezi horníky a jejich zaměstnavateli nedošlo, vypuklo v únoru 1526 povstání v báňských městech znovu plnou silou. V Banské Bystrici vzbouřenci ovládli město na 9 dní a uvěznili správce. Tentokráte byla rebelie tvrdě potlačena vojenskou silou a následovaly tvrdé hrdelní tresty. Neutěšená situace pak vedla krále Ludvíka s královnou Marií k tomu, že v dubnu předali správu těžby zpět Fuggerům, kteří si mezitím získali řadu vlivných přímluvců.

V tomto chaotickém kolotoči událostí ale stále nedošlo k opakovaně slibovanému zlepšení platů horníků, naopak k jejich problémům přibyl výběr daně na obranu proti Turkům, jejichž vojsko již pochodovalo do Uher, a dlužná výplata mzdy. Proto se havíři odhodlali znovu pozvednout zbraně a v noci na 27. července 1526 zaútočili na farní dvůr u Banské Bystrice. Tento signál k odporu znovu aktivizoval hornický svaz, který stanovil datum ozbrojeného ovládnutí báňských měst na 3. srpen. V noci vpadli banskobystričtí horníci do města a začali plundrovat statky kupců a městské rady, kterou vinili z nedodržení předchozích dohod se společností. Městský patriciát se pod ochranou městské stráže stáhl do zámku, kde se bránil ostřelování a obléhání povstalců až do 5. srpna. K povstání se ale nepřipojily větší skupiny havířů z dalších báňských měst, jen jednotlivci odcházeli podpořit kolegy do Banské Bystrice. Již 6.‒7. srpna začaly přicházet měšťanům na pomoc první ozbrojené síly od okolních měst a šlechticů, proto se povstalci stáhli z vyrabovaného a částečně vypáleného města do hor, kde nadále kladli odpor, nicméně hornický svaz se následně rozpadl.

Záležitostí hornického povstání se tak začátkem srpna 1526 musela zabývat nejen královna Marie, ale i sám Ludvík, který ještě 19. srpna vyslal ze svého polního tábora na cestě k Moháči egerského biskupa Pavla z Vardy, aby se vydal pomoci potlačit povstání a vyšetřit jeho příčiny. Ve zmatcích, které následovaly po prohrané bitvě u Moháče, pak vůdci povstalých horníků uprchli na Moravu. Ze 46 vůdců povstání bylo na podzim popraveno jen 5 dopadených, další tresty pak padly v následujících letech.

Prezentovaná kniha formátu 18 x 25 cm je vázána v pevných plátnem potažených deskách. Jedná se o odbornou publikaci psanou slovensky, vybavenou bohatým poznámkovým aparátem, jmenným a místním rejstříkem, přehledem literatury a pramenů a dalšími dodatky. Obsahuje také ruské a německé resumé. Text doplňuje několik černobílých ilustrací a plánků. S ohledem na dobu vydání publikace je psána v duchu marxistické historiografie, v níž je kladen důraz na třídní boj a revoluční tradice lidu. Nelze také opominout jistou zaujatost proti příslušníkům rodu Habsburků, kteří byli považováni za třídního nepřítele číslo 1. Přes uvedené výhrady se jedná o nejpodrobnější, ucelené a pramennou základnou podložené zmapování hornických povstání na Slovensku v letech 1525-1526. Vojenské aspekty a organizace povstání se pak dočkala i novějšího ideologicky nezatíženého zpracování v podobě studie Pavola Maliniaka K organizácii a vojenským aspektom povstania baníkov v Banskej Bystrici v rokoch 1525 – 1526. In: Vojenská história, roč. 29, 2025, č. 4, s. 7 – 24, (https://repo.umb.sk/server/api/core/bitstreams/561c44d1-1e4c-43d5-9401-78daf78b2c0b/content) kterou vřele doporučujeme ke komparaci.

 

Citace:

RATKOŠ, Peter. Povstanie baníkov na Slovensku roku 1525-1526. [Bratislava]: Vydav. Slov. ak. vied, 1963.

 

Zdeněk Munzar