Samopal Bergmann MP 18,I

Na sklonku roku 1917 zkonstruoval Hugo Schmeisser (1884−1953) u německé firmy Theodor Bergmann, jež vlastnila železárny v Gaggenau a zbrojní dílny v Suhlu, pravzor řady pozdějších samopalů. Na jeho základní koncepci získala firma říšský patent č. 319 035, přihlášený 30. listopadu 1917 a dodatkový patent s číslem 334 450, postihující způsob spojení pouzdra závěru s pažbou, přihlásila 26. dubna 1918.

Zbraň měla dynamický (uzavřený) závěr s předzápalem, střílela z otevřeného závěru a byla zařízena na standardní pistolový náboj 9 mm vz. 08, používaný v armádních pistolích P.08 Parabellum. Jediný pojistný prvek tvořil příčný výřez v zadní části pouzdra závěru, do něhož střelec zaklesl napínací rukojeť. K zásobování zbraně využil Hugo Schmeisser bubnový zásobník T. M. 08 (Trommelmagazin 08) konstruktéra Freidricha Bluma na 32 nábojů (německý říšský patent č. 305 564, přihlášený 8. 7. 1916), používaný u dělostřeleckých provedení pistolí Parabellum. Jeho částečnou nevýhodou byla skutečnost, že k jeho naplnění potřeboval střelec plničku, bez níž jej naplnil pouze 12–13 náboji.

Po zkouškách provedených GPK (Gewehrprüfungskommission) na jaře 1918 dostala nová zbraň označení Maschinenpistole 18,I a firma Bergmann získala objednávku na 50 000 samopalů. Teoretická kadence 350–450 ran za minutu a nízká hmotnost v porovnání s jinými automatickými zbraněmi předurčovala samopal pro střelbu na kratší vzdálenost a ve stísněných prostorech. Primárně jí byly proto vyzbrojovány především útočné jednotky (Stosstruppen), jimž usnadňovala čištění dobytých zákopů. Válka však skončila v listopadu 1918 a dílny v Suhlu stihly říšské armádě dodat jen okolo 10 000 samopalů.

Poválečné restrikce dané články Versailleské smlouvy zakazovaly Německu výrobu a vývoj samopalů, ale po částečném uvolnění v roce 1920 se dostaly do výzbroje Reichswehru a pořádkové policie. V poválečném období prodělala řada původních zbraní adaptaci na schránkový dvouřadový zásobník s kapacitou 20 či 32 nábojů, kterou prováděla firma C. G. Haenel v Suhlu. Upravené kusy přitom měly stejné modelové označení jako původní provedení. Ve výzbroji německých policejních složek se modernizované samopaly Bergmann MP 18,I udržely až do konce druhé světové války.

Exemplář získalo muzeum v roce 1951 převodem od MNO-SDV.

Ráž: 9 mm Parabellum (náboj vz. 08)

Celková délka: 813 mm

Délka hlavně: 200 mm

Délka záměrné: 373 mm

Kapacita zásobníku: 32 nábojů

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 4180 g